Martin Pluhař

Tyto šablony slouží pro založení "výchovně-vzdělávací" série "Co víte o KHB" o celkovém počtu deseti keší. Šablony nejsou pro zařazení do Havlíčkovy challenge "200 let KHB" povinné, můžete si vytvořit jakoukoliv vlastní sérii o libovolném počtu keší a jakýmkoliv vlastním listingem. Lze je však využít, pokud byste chtěli zachovat stejný nebo podobný design, nebo pokud by se vám prostě jen nechtělo tvořit svůj vlastní. Pokud byste si však nevěděli rady, rádi vám pomůžeme! V tom případě se nebojte dát vědět.-)

V souboru (1) naleznete šablony pro keše č. 1-5, v souboru (2) pro keše č. 6-10.

[6] REVOLUČNÍ ROK 1848

<p><span style="font-family:sans-serif;">V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.<br /><br />

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: <i>"Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"</i><br /><br />

Série keší <i>"Co víte o KHB"</i> vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: <i>"Směle kupředu!</i>"<br /><br />

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>REVOLUČNÍ ROK 1848</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Porážka svatodušního povstání v Praze - které bylo ozbrojeným střetem ve dnech 12.–17. června 1848 v Praze a kterým vyvrcholil revoluční proces v českých zemích - a následující vyšetřování znamenaly i zatýkání. Mezi zatčenými byl i Karel Havlíček. Z vězení na Pražském hradě se dostal díky tomu, že byl zvolen poslancem do ústavodárného říšského sněmu, který zasedal ve Vídni od 22. července.<br /><br />

O sněmu psal Havlíček velmi kriticky: "Bohužel trpí posavad náš první říšský sněm nedostatkem každého počátku veřejného oustního jednání: veliký počet sněmovníků posavád se nabažiti nemohl do sytosti toho blaha, aby mluvili, a proto se bohužel tuze mnoho mluví jen proto, aby se mluvilo a aby se snad nezdálo, že některý pán deputovaný němý jest."<br /><br />

V říjnu 1848 došlo ve Vídni ke krvavým bouřím a mnozí poslanci město nakvap opouštěli. Karel Havlíček společně s přítelem Františkem Ladislavem Riegrem rozbouřeným davům unikli na poslední chvíli a coby "zrádní Čechové" jisté smrti jen o vlásek unikli. Nad Vídní byl vyhlášen stav obležení a 22. října císař vydal patent, jímž jednání přesunul do Kroměříže. Havlíček sněm těsně před vánočními svátky (a před narozením dcery Zdeňky) opustil, aby se jeho jednání mohl nadále věnovat už jen jako novinář a jednání komentovat ve svých Národních novinách.<br /><br />

Když bylo zasedání sněmu 7. března 1849 násilně ukončeno a státní mocí byla zemi vnucena nová ústava, byl Havlíček událostmi šokován. Článkem "Výklad oktrojované ústavy" (= z rozhodnutí panovníka, bez souhlasu parlamentu) se dostal do ostrého konfliktu s úředními místy. Byl postaven před porotní soud, který jej v dubnu 1849 osvobodil. Konflikty se ale prohlubovaly, protože Havlíček dokázal vládě připomínat její nedodržené sliby a její vlastní proklamace. Začátkem roku 1850 pak byly jeho Národní noviny zastaveny a i přes veškerou snahu se nepodařilo jejich vydávání obnovit.</span></p></div></div>

[7] NOVINÁŘEM V KUTNÉ HOŘE

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>NOVINÁŘEM V KUTNÉ HOŘE</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Karel Havlíček svou novinářskou prací získal respekt i ve Vídni a byl i přes zrušení Národních novin ve své novinářské práci pokračovat. V Praze to možné nebylo, a tak našel útočiště v Kutné Hoře. kde začal vydávat další svůj list - Slovan.<br /><br />

Havlíček hned v prvním čísle Slovanu ze dne 8. května 1850 formuloval své krédo: "Nemohla by zajisté malá hrstka vládychtivých utiskovati ku svému prospěchu celý národ, kdyby tento, jsa náležitě vzdělán, rozuměl všem svým záležitostem a svou vůli náležitě projeviti a provésti uměl. Úkolem svobody tisku jest tedy povýšiti poznenáhlu celý národ, neb alespoň největší část jeho k takovému vzdělání, a jen tenkrát můžeme sobě dělati naději na opravdivou a jistou svobodu."<br /><br />

Hned od počátku byl Slovan tvrdě stíhaný úředními zákroky a konfiskacemi. Brzy také bylo zakázáno jeho šíření do Haliče, Krakova, Bukoviny Uher a samozřejmě nesměl do Prahy, stejně tak jako Havlíček sám. Docházelo až k paradoxním situacím, že v Praze nebyl Slovan k dispozici ani tomu novináři, který měl jeho názory rozporovat. Byl jím Václav Jaromír Picek, jemuž bylo nakonec úředně zakázáno se o Havlíčkovi vůbec zmiňovat, když se ukázalo, jak bezzubé jsou jeho repliky ve srovnání s Havlíčkovými texty.<br /><br />

V této komplikované situaci se Havlíček rozhodl pro důležitý krok. Uvědomoval si, jak krátký je život denního tisku a publikovaných stanovisek v něm. Po obdržení dvou úředních výstrah vydávání Slovanu v srpnu 1851 sám zastavil. Stačil ještě vydat knižní soubory ze svých textů z Národních novin (Duch Národních novin) a ze Slovanu (Epištoly kutnohorské) a část jich ještě distribuovat. Kutnohorskou tečkou v Havlíčkově novinařině bylo zasedání porotního soudu v listopadu 1851, jenž ho díky skvěle vystavěné obhajobě vysvobodil. Ač tím svou novinářskou kariéru prakticky ukončil, o měsíc později byl úředně deportován do vyhnanství v Brixenu.</span></p></div></div>

[8] KONFINACE V BRIXENU A ZÁVĚR ŽIVOTA

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>KONFINACE V BRIXENU A ZÁVĚR ŽIVOTA</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Františku Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném městě zřejmě nepovažoval za dostatečné opatření, a tak jej 16. prosince 1851 nechal odvézt do odlehlého Brixenu v tehdejším jižním Tyrolsku.<br /><br />

V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v měsíčních splátkách 500 zlatých ročně, což odpovídalo platu vyššího státního úředníka. Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem a jídlo si nechali nosit z hotelu U Slona. Havlíček byl ovšem pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Julii se zhoršila její tuberkulóza a kromě toho si rodiče přáli, aby Zdeňka chodila do školy v Čechách.<br /><br />

Po téměř čtyřech letech konfinace byl Havlíček v květnu 1855 propuštěn zpět do Čech po písemném závazku nepokračovat ve veřejných aktivitách. Návrat domů mu však mnoho radosti nepřinesl - dozvídá se zde o smrti manželky Julie, má zakázáno opouštět Německý Brod a zjišťuje, že mnoho přátel se s ním odmítá stýkat.<br /><br />

Pobyt v Praze mu byl povolen až poté, co mu byla zjištěna nevyléčitelná nemoc. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval a přivedl ho k pobytu v lázních Šternberk u Smečna. Havlíčkův závěr života byl neodvratitelný. Zemřel krátce po převozu do Prahy 29. července 1856 na stejnou nemoc jako jeho žena a na kterou zemřela také jejich dcera Zdeňka 20. září 1872 ve věku pouhých 23 let.</span></p></div></div>

[9] HAVLÍČKŮV MÝTUS

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>HAVLÍČKŮV MÝTUS</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Druhý život Karla Havlíčka začal bezprostředně po jeho smrti - už samotným pohřbem 1. srpna 1856, který se stal národní manifestací. Účastnili se jej nejen lidé z Prahy, ale i ze vzdálených míst. Doprovázeli rakev s Havlíčkovými ostatky z domu smutku až na Olšanský hřbitov, kde byl uložen k poslednímu odpočinku. Účastníci pohřbu byli úředně sledováni a ti aktivní byli úřady posléze stíháni (např. vlastenec Josef Němec, manžel spisovatelky Boženy Němcové).<br /><br />

Už necelých třicet let po jeho smrti - v roce 1883 - byla odhalena první socha Karla Havlíčka v Kutné Hoře před Vlašským dvorem, již následovaly desítky dalších soch a bust. Konaly se havlíčkovské slavnosti, zakládaly se havlíčkovské podpůrné jednoty, byly vydávány sborníky z jeho díla. Tak jak se úřady bály Karla Havlíčka za jeho života, neodvážily se represivně zasahovat ani proti těmto vlasteneckým aktivitám. Naopak je se skřípěním zubů povolovaly.<br /><br />

Přirozeně měl Karel Havlíček pro svůj um i povahu za svého života mnoho obdivovatelů i protivníků. Jeho smrt v nedožitých pětatřiceti letech ale do budoucna vytvořila specifický odkaz, postavený hlavně na novinářově nezdolném charakteru „bojovníka“ a nezáviděníhodném osudu „mučedníka“. Tyto interpretace vydržely více než sto let a teprve poslední tři dekády se badatelé snaží k Havlíčkovu životu a odkazu přistupovat převážně kriticky a bez potřeby jej zneužívat.</span></p></div></div>

[10] HAVLÍČEK JAKO SPISOVATEL

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>HAVLÍČEK JAKO SPISOVATEL</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Jak se Havlíček vyjádřil v jednom ze svých dopisů, právě po cestě do Moskvy se v něm po prvních pokusech "provalila básnická žíla". Svým dílem v duchu nastupujícího realismu vykračoval od ideálu v idyle k poznání a popisu současnosti, dialogu autora se širokým, rovným publikem.<br /><br />

- V "Obrazech z Rus" (1843-1846) pozoroval zaujatě i kriticky současníky idealizované Rusko. Chválí vztah k náboženství, zároveň však kritizuje ruský vztah k alkoholu a také kontrast v sociální otázce obyvatelstva - bojaři kontra obyčejný lid.<br /><br />

- "Epigramy" (1845) - ve svých drobných pointovaných verších se většinou jedná o kritiku, parodii či satiru proti represivní moci státu, církvi i proti pasivitě státu.<br /><br />

- "Křest svatého Vladimíra" (rukopis 1843-1844, vydáno 1877) - příběh slovanského boha hromu Peruna, ve kterém Havlíček ironizuje moc státního aparátu, který může poroučet i bohu - car chtěl, aby mu na jeho svátek Perun zahřměl na oslavu, Perun to odmítl splnit, a tak car dal Peruna chytit a utopit. Dílo zůstalo buď nedokončené, nebo se jeho závěr ztratil.<br /><br />

- "Tyrolské elegie" (1852, vydáno 1861) - název "elegie" (= nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.<br /><br />

- "Král Lávra" (1854) - alegorická satirická skladba, jejímž námětem je stará irská pohádka o králi s oslíma ušima, přizpůsobená českému prostředí.</span></p></div></div>

HTML šablony pro sérii keší (2)