Letošním seriálem akcí k Roku knihy chceme turisty propojovat nejen se světem knihy, ale po vzoru našich předchozích ročníků chceme propojovat také turistickou komunitu napříč regiony, coby ukázku toho, jak lze sladit společné zájmy a cíle, a prezentovat nové možnosti fungování moderní turistiky. Spolupráce s pražskou oblastí KČT (= Klubu českých turistů) zafungovala v předchozích letech příkladně, byla to skvělá zkušenost, a tak bylo jasně dané, že jedno ze zastavení tematicky zaměřených akcí i letos věnujeme našemu hlavnímu městu. Dokonce byl jasně daný i termín, kdy jsme vykrývali volné okénko v seriálu Prahou turistickou. Všechno bylo jasně dané, jen místo konání jasně dané nebylo.
Na místo konání pražského ANNO LIBRI jsem totiž měl hned čtyři favority -
1. Klementinum - barokní skvost s freskovou výzdobou a sbírkou geografických a astronomických glóbů. Knihovna v Klementinu bývá označována za nejkrásnější knihovní sál na světě. To by bylo entrée! Jenže! Pochod s cílem v centru nepovažuji za šťastné řešení - dlouhosáhlý popis trasy, potíže s umístěním cíle, vyřizování záborů veřejného prostranství. Navíc komerčním provozovatelem je Prague City Tourism, který požaduje elektronické objednávání vstupenek. Asi těžko bychom si dokázali zarezervovat vstupenky a představa o slevě na účastnický diplom patří spíš do světa iluzí.-) A co úplně ze všeho nejvíc - z důvodu zachování stálé teploty a vlhkosti je návštěvníkům do sálu umožněn pouze vhled, nikoliv vstup. Takže o knihách by to vlastně ani vůbec nebylo...
2. Strahovský klášter - tak tohle by nemusel být vůbec špatný cíl našeho putování za knihou, i přesto, že po odstěhování se Památníku národního písemnictví tu ke knize zachovávají patřičný odstup jako v Klementinu. Můžete tu volně bloudit po chodbách, ale do dvou knihovnických sálů smíte nahlédnout jen špehýrkou. Prohlídka umožňující vstup do dvou historických sálů knihovny je sice možná s průvodcem, je třeba ji objednat předem a počet návštěvníků je v zájmu zachování mikroklimatu v sálech a ochrany historického mobiliáře a fondů limitován. Navíc je to turisticky profláklé místo, protože pražské odbory KČT kolem kláštera často vedou své pochody k rozhledně na Petřín.
3. Městská knihovna v Praze - tahle první veřejná knihovna v Praze funguje od roku 1891. Za dobu své existence se z ní stal pojem a dnes provozuje více než padesát poboček na území hlavního města Prahy a disponuje asi dvěma miliony svazků. V depozitu oddělení vzácných tisků je asi 18.500 svazků, nejstarším tiskem je Pražská bible z roku 1488 a nachází se tu i více než tisíc tisků ze 16.-18. století. Foyer centrální budovy knihovny na Mariánském náměstí momentálně zdobí Idiom, sloup z 8.000 knih, na který si musíte vystát frontu společně se zvědavými turisty z celého světa. Jenže! Zase se dostáváme do centra města a navíc je tu takový frmol, že si tu cíl pochodu nedokážu představit. Návštěvy veřejných knihoven plánujeme v klidnějších zákoutích naší země, a tak i tuto variantu jsem nakonec ze seznamu uchazečů vyškrtl.
4. Muzeum literatury - které se nakonec stalo tím nejvhodnějším uchazečem. Muzeum provozuje státní příspěvková organizace Památník národního písemnictví, která se od svého založení v roce 1952 soustředí na sbírkotvornou a archivní činnost zachycující vývoj literatury a knižní kultury v českých zemích od 18. století až do současnosti. Památník po vystěhování se ze Strahovského kláštera nalezl své sídlo v Pelléově ulici v Praze - Bubenči, kde roku 2022 ve zrekonstruované Petschkově vile zprovoznil pro veřejnost tyto muzejní prostory. A venkovní prostranství před vilou s přilehlým parčíkem jsou jako dělané pro to, abychom tu v bezpečí závorou uzavřeného areálu mohli přivítat stovky účastníků naší akce.-)
Lokace Petschkovy vily uprostřed tohoto klidného zákoutí Prahy mi navíc umožnila vést sem poměrně zajímavou trasu po zelených zákoutích naší matičky Prahy. Startovali jste na metru stanice C na Proseku a po 300 metrech jste míjeli kostel sv. Václava, trojlodní románskou baziliku, podle pověsti založenou Boleslavem I. v roce 970. Prošli jste Starým Prosekem a po dalších 300 metrech jste už vstupovali do chráněného území Proseckých skal - do naprosto úchvatného údolíčka obklopeného bloky věžových panelových domů.
Po odpoutání se z modré turistické značky a přeběhnutí dvou křižovatek následoval park Pod Korábem s geologickou expozicí, Korábské schody, sportovní areál Na Košince, secesní kostel sv. Vojtěcha, Thomayerovy sady ... a pak procházka podél Vltavy až k Trojské lávce. Měl jsem obavu, že jestli bude fučet, tak mě na tomto poměrně dlouhém úseku proklejete, protože tady fučí vždycky proti směru chůze. Ale měl jsem kliku - bylo krásné slunečné počasí, větřík dal o sobě jen tu a tam vědět ... a u kanálu měla být otevřená hospůdka s pivem a svařákem ... ale nevím, zpětná vazba se ke mně nedostala.-)
Pak jste už jen přehopkali novou Trojskou lávku (někteří premiérově) ... mostek přes plavební kanál ... a už jste byli v klidném a krásném prostředí Královské obory alias Stromovky. Po opuštění Stromovky se vám zjevil klasicistní kostel sv. Gotharda, v ohradní zdi barokní kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého, potom ještě jedny schody nahoru a ulicí V Sadech jste dorazili do cíle podél zídky Muzea literatury. Bratru deset kilometrů.-)
Na Proseku se startovalo od osmi do deseti, ale už po deváté jsme před Petschkovou vilou vítali první nedočkavce, kteří měli jiné priority, než startovat na Proseku. V deset hodin byl na místě už docela šrumec a do jedenácté atmosféra u stánku houstla. Do puntíku se opakovala situace jako v Hradci Králové, jen těch lidí bylo ještě o "krapánek" víc.-) Tou dobou totiž kulminovaly počty přišedších turistů i geokešerů natěšených na CITO. Nikdy by mě bylo nenapadlo tímto způsobem obě komunity propojit, a tak mě naši revieweři - hocha venkovského, prostého a duchem mdlého - museli k tomuto kroku svými pravidly dokopat.-)
Leč nic netrvá věčně: Geokešery jsme uvítali, vybavili je několikero základními informacemi o místě, kde se právě nacházíme, vybavili je sáčky na odpad, vybavili je instrukcemi, kde podle nařízení městské části mají sáčky naplněné odpadky odkládat, a vyslali je do ulic. Další početnou skupinu jsme odlifrovali do muzea na první komentovanou prohlídku od 11:30 a těšili se, jakej bude klídek a jak si v tom klídku konečně vypijeme horký kafe. Nebyl klid! A to kafe jsme usrkávali studený!
Bylo až neuvěřitelný, že jsme byli v obležení po celý den takřka nepřetržitě a že to tak vydrželo až do šesté večerní. Poslední nedochvilné návštěvy nás přepadávaly ještě i po té šesté, a tak jsme byli rádi, že jsme rádi a že jsme pole našeho dnešního působení vyklidili alespoň do sedmé.-)
Už jsem nespočetněkrát vykládal a mnohokrát psal, že jsem projekt ANNO LIBRI a propojení světa poskládaného z písmenek s našimi turistickými a geocachingovými aktivitami považoval za mimořádně riskantní s nejistým výsledkem. Za krok do neznámého meziprostoru. Leč druhá akce a opět neskutečný zájem vás všech. Prohlídek a komentovaných přednášek v muzeu se nakonec zúčastnilo více než 250 zájemců, což je číslo, které ohromilo nejen nás, ale i zaměstnance Muzea literatury, kteří tu takový nával v "placený" den prý nepamatují.
Měli jsme přislíbené tři komentované prohlídky. Měl jsem sice zájem alespoň o čtyři, ale bylo rozhodnuto, jak bylo rozhodnuto. Oběma průvodcům tak na rtech visel pořádný hrozen lidiček.-) Občas jsem do muzea juknul a viděl jsem, jak čile se tam diskutuje a jak se nadstandardně natahuje stopáž prohlídek. No aby ne, za ty prachy.-)
Jen paní kustodce se davy turistů moc nepozdávaly - stěžovala si na špinavé turistické boty a já vím, že příště mám do rozpisu akce mezi povinnou výbavu připsat papuče na přezutí. Ale nemyslím si, že by to bylo zase až tak strašné. Takové množství lidí prostě nějakou tu špínu nanosí. Kromě toho byl také po zásluze pokárán jeden geokolega, který si do herní karty otiskoval slepotisková razítka, že je to hra pro děti a aby jim to nebral.-)
Hlad po informacích jsem zaznamenal i venku na stánku, když jsem měl pro příchozí připravenou krátkou informativní řeč o místě, na kterém se nacházíme, a o jeho minulosti a přítomnosti. Řeč tak na pět až deset minut, ale drmolil jsem ji pořád dokola, jak se valily špalíry nových příchozích. Večer mě už začaly opouštět hlasivky.-)
Historie Petschkovy vily je určitě zajímavá, stejně tak jako historie Petschkovy rodiny, stejně tak jako nechvalně zajímavé jsou černé dějiny naší země v období protektorátu ve spojitosti s Petschkovým palácem. Mě osobně však potěšila přítomnost sochy lva v parčíku od Bohumila Kafky (která se sem přestěhovala ze Strahovského kláštera společně s Památníkem národního písemnictví), díky jejímuž autorovi se nám propojily projekty z let předchozích. Protože Bohumil Kafka je zároveň autorem jezdecké sochy Jana Žižky na pražském Vítkově (viz Žižkův palcát 2024) a sochy Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě (viz 200 let KHB v roce 2021). Kruh se uzavírá.
A uzavírá se i povídání o tom, jak se více než šest set nadšenců (či snad šílenců?!) sešlo v Praze Bubenči u Muzea literatury a jak moc si to tu všichni užili. Byl to další z těch dnů, kdy jsme si sáhli hodně hluboko do rezerv svých sil, ale kdy si můžeme spokojeně vydechnout, že to bylo fakt jako super a že to za to stálo! A to díky vám všem, kteří jste dorazili a šířili jste v tomhle mimořádně jarně vyvedeném prvním únorovém dni skvělou náladu, pohodu a smích. My to víme, děkujeme za to a vážíme si toho!
A koho čeho dalšího si ještě vážíme?!
Vážíme si přístupu Památníku národního písemnictví, který nám vyšel vstříc, poskytl nám zázemí a zlevněné vstupné pro naše návštěvníky toužící po poznání. Snad vybrané vstupné pokryje náklady na úklidové prostředky s tím spojené.-)
Vážíme si přístupu KČT, oblast Praha, KČT, odbor Praha Město a jmenovitě Marty Votavové, ježto tito všichni nám vyšli vstříc, zařadili nás do projektu Prahou turistickou a poskytli nám veškerou nezbytnou podporu a pomoc.
Já osobně si pak vážím všech spolupracovníků, kteří se vám po celý den s úsměvem na rtech a se srdcem na dlani věnovali - Miladě, Petře, Pavlovi a Vojtovi.
Nakolik vážím já sám, to fakt nevím, to zjistím, až si mě jednou budou vážit až na váze hříchů před Nebeskou bránou.-)
Děkujeme vám všem za účast a budeme se těšit na viděnou v sobotu 22. února v Muzeu Josefa Václava Sládka ve Zbiroze!