Když jsme plánovali šest zastavení Žižkova palcátu, bylo jasné, že jedno z nich musíme věnovat východních Čechám, kde se Žižka po odchodu z Tábora - poté, co na přelomu let 1422 a 1423 vyvrcholily jeho rozpory s ostatními táborskými hejtmany i kněžími - rozhodl vybudovat novou obec Božích bojovníků. A tak bylo také hned jasné, že ho musíme uspořádat v Hořicích, na místě slavného vítězství nad proradným Čeňkem z Vartemberka.
Bitva u Hořic se odehrála ve třetí dubnové dekádě roku 1423 na vrchu Gothard (kóta 357 m.n.m.). Vojsko orebitů pod velením slepého hejtmana Jana Žižky z Trocnova zde drtivě porazilo české velmože shromážděné pod korouhví Čeňka z Vartemberka. Smyslem celé kampaně, která vedla k Hořickému střetnutí, bylo rozšířit husitský vliv do oblasti kontrolované nespolehlivým šlechticem a upevnit pozici Diviše Bořka z Miletínka v jeho rodném kraji.
Tažení proti Čeňkovi bylo úspěšně zakončeno 20. dubna, leč v tento termín tu místní odbor Klubu českých turistů pořádá tradiční pochod O Žižkův štít. A je to pochod mimořádně tradiční - letos se koná už 50. ročník! A tak jsme se rozhodli udělat tu takové "předskokany" už v březnu.
Věřili jsme, že Hořice návštěvníky našich akcí zaujmou, protože v obklíčení měst zvučnějších názvů nepatří mezi obvyklé turistické cíle. Všichni sice znají hořické trubičky, ale mnozí by na mapě České republiky místo jejich výroby jen s obtížemi hledali. I já sám - ač v Hořicích ne prvně - bych se hanbou propadl, protože v pátek odpoledne, kdy jsme kontrolovali průchodnost tras, jsem objevoval místa mně neznámá, která mi až dosud unikala.
Hořice jsou nejen bránou do turistického regionu Podkrkonoší (alébrž katastrální území se oficiálně nazývá Hořice v Podkrkonoší ... a katastr nemovitostí prostě neukecáš.-), ale také městem kamenné krásy. Městem s desítkami soch a do kamene vytesaných památek.
Na památku slavného vítězství stojí na vrchu Gothard nad Hořicemi od roku 1873 celosvětově první pomník Jana Žižky z Trocnova v brnění od bratří Jiřičkových. Tyčí se pod korunami lip na návrší, kde zřejmě původně stála hořická tvrz. Památný pískovcový vrch byl místem válečným i svatým a má v sobě silnou energii. Na návštěvníka působí trochu jako zjevení díky monumentálnímu hřbitovnímu portálu a přírodnímu sochařskému parku.
Husitské tradice tu dále připomíná sousoší Husité od Václava Suchomela a mohyla na kopci Mohejlík jižně od města - Pomník Božích bojovníků, tvůrčí výjev zobrazující husitský válečný vůz naplněného trofejemi, na němž sedí lev symbolicky hledící k východu, který nechal postavit hořický vlastenec, rusofil a panslavista Josef Šťastný (1848-1893), majitel vinárny U Božích bojovníků. Autorem je hořický sochař Antonín Sešina. Vůz je ozdoben kalichem a názvy slavných bitev. Pomník stojí na uměle navršené mohyle, u jejíž paty se nachází balvan s kalichem a vytesanými vlasteneckými verši.
Vrátíme-li se však zpět do města, můžeme zde obdivovat desítky soch, sousoší, ale i drobných kamenných památek - dvanáctimetrový monumentální obelisk věnovaný Františku Ladislavovi Riegerovi, sochy Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Mikoláše Aleše, Miroslava Tyrše, Jana Amose Komenského, Karla Václava Raise, Karla Havlíčka Borovského (na toho nesmíme zapomenout!), Jánošíka, všech obvyklých i méně obvyklých svatých, až po ikonickou sochu Krakonoše.
Pro turisty jsme tu připravili čtyři trasy v délce 6 - 35 km a pro geokešery třídenní maraton eventů, zakončených novými labkami s bonusovou krabičkou. Podařilo se nám zajistit prodlouženou otevírací dobu informačního centra a otevření obou rozhleden - Hořického chlumu a Masarykovy věže samostatnosti. Pro každého něco ... hlavně ať se tu o víkendu nikdo nenudí.-) K tomu jsme připravili novou barvu buttonů a diplomů, datované razítko a nechali jsme vyrobit také trička s motivem Žižkova palcátu. Získali jsme povolení postavit stánek přímo pod Žižkou.
Vše bylo dokonale připravené ... až na to počasí.-) Ráno byla obloha sluncem zalitá, leč slunce v dopoledních hodinách překryla šedivá mračna a do kraje se přihnal vichr. Stánek jen tak tak, aby se nezdvihl do výše a nesměřoval k zenitu, vrhaje na zem stín... Vzduchem lítalo všechno, co nebylo zatíženo alespoň dlažební kostkou.-) Hezké počasí jsme sice objednali, ale asi se tentokrát málo modlili.-)
A tak jsme se za vichru a deště přepnuli do módu nouzového režimu - přemístili jsme se na parkoviště pod Žižkou a úřadovali ze zavazadlového prostoru auta. Moc komfortní to nebylo, ale turisti jsou nepřízní počasí zocelení lidé. Kromě několika dramatických chvil vše probíhalo s úsměvem na tváři a rozpitá razítka na diplomech jsou s odstupem času němými svědky prodělaných útrap.-) Konečně jsme nemuseli mít strach ani o geokešery - na eventu se jich sešlo kolem stovky a ani jim útrpné počasí náladu nekazilo. Ba naopak - geokešeři se obvykle na konci eventu rozprchnou vstříc hamtání dalších bodů, ale v sobotu nás na eventových souřadnicích postával hlouček ještě dlouho po šesté hodině.
Na neděli jsme pak ještě naplánovali výstup k husitské mohyle na Mohejlíku s účastí asi padesáti nadšenců. Což byl velice přátelsky laděný happening místních geokešerů a nás ostatních, kterým se ještě nechtělo domů.-) Na místě našeho nočního útočiště. A až tady jsme se dozvěděli, kolik že lidiček o víkendu v okolí Hořic tábořilo...
Pro mne osobně byl víkend s hejtmanem Žižkou v Hořicích jedním z nejsilnějších zážitků na našich akcích. Síla zážitku bezpečně předčila i sílu sobotního vichru.-) Často používám otřepanou frázi o síle místa lidských setkávání, ale ono to tak prostě funguje - a čím je to místo menší, tím jsou ta setkávání častější a intenzivnější. A tady se to sešlo dokonale. Tuhle frázi taky požívám často.-) A možná tomu pomohl i ten nečas - čím chladněji nám bylo na těle, tím tepleji na duši. Amen! A zase příště na viděnou!