Před prvním Žižkou jsem cítil úplně stejné niterné napětí jako před prvním Santinim. Máme všechno připravené? Na nic jsme nezapomněli? A bude to veškerý ten turistický a geocachingový národ bavit? Tak nějak jsem o tom rozumoval, ještě když jsem se s krosnou a dvěma taškami vláčel od Husitské ulice nahoru na Vítkov. Vláčel jsem se, protože jsem si coby hrdý turista odmítl vyřídit povolenku vjezdu, ale to jsem podcenil, že se nám ten "létající cirkus" do jedné krosny nevejde.-) Z rozumování brzy sešlo, když jsem byl shora popoháněn, že první turisti tam na nás čekají už od půl osmé. Když jsem se nahoře na hoře vykrosnil, na rozumování až do večera nebylo pomyšlení...
Po hektickém roce Santiniho jsem sliboval, že zvolníme a že Žižkův palcát pojmeme odpočinkově a vás pošetříme na rok 2025. Leč vy sami jste to odmítli. Ještě než jsme projekt odstartovali první akcí, už mezi vámi kolují více než dvě stovky záznamníků, které jste se rozhodli svědomitě a do roztrhání těla a ojetí pneumatik vašich miláčků plnit. Ze všech stran slyším výtky, proč letos bude jenom jedna vizitka a proč jenom jeden odznak. Tak buď je chyba někde v matrixu nebo v mém myšlení, resp. v matrixu mého myšlení.-) Leč nevadí - příště budeme informovanější.-) Nicméně ten zájem nás těší a jsme rádi, že jste s námi rádi.-)
Žižkův palcát na Vítkově byly tak trochu tři akce v jedné. Jednak jako samostatné turistické setkání s průběžným startem a cílem na Vítkově. Dále díky iniciativě Marty Votavové a pochopení pražské oblasti KČT coby součást seriálu akcí Prahou turistickou. No a do třetice po skončení turistické akce se tu uskutečnilo setkání přátel geocachingu.
Na přípravě oficiální desetikilometrové trasy jsem si dal záležet - od železniční zastávky v Kyjích vedla trasa výhradně Prahou zelenou - s výjimkou dvou nevyhnutelných přeběhů přes hlavní silnici - Přírodním parkem Smetanka ... přes Višňovku ... zelení Na Balkáně ... a parkem Na Krejcárku ... až po pěší dálnici po vítkovském hřebenu, po kterém se před šesti sty léty snažila žoldácká těžkotonážní vojska ztéci zavilý husitský odpor.
Od božího rána (tím myslím tu osmou ranní) jsme startovali a případně rovnou i cílovali především mimopražské turisty a vizitkáře, kteří toho dnes měli ještě dost co stihnout.-) Po deváté začali docházet první účastníci oficiální trasy a po poledni se začali trousit také geokešeři. Prostě taková klasika.-) Prostranství pod jezdeckou sochou chrabrého hejtmana bylo v celodenním obležení, a tak jsme byli pro jistotu zkontrolováni také ochrankou, jestli se tu nepáše nějaké nelegální setkání nějakých extremistů či tak něco.-) Jedinou nelegální akcí byla hazardní hra v kostky - za hození královského vrhcábu jsme mohli získat tučnou výhru v podobě bonusového razítka či céwégéčka.-)
Taky bych se asi měl zmínit o našem stylovém oblečení z první poloviny patnáctého století. Leč ve své premiéře moc nevyniklo - na Vítkově foukalo po celý den jako na Vídrholci, ba dost možná i víc, a tak jsme museli gotické oblečení kombinovat s nanotechnologiemi 21. století.-) Tak příště snad už nebude tak nevlídno.-) Nejvíc parády asi nadělal palcát, skoro pravý, dřevěný.-) Ten šel z ruky do ruky a byl jednoznačně nejčastěji fotografovaným artefaktem, na fotografiích se objevuje častěji než henten klacík v Žižkově pravici.-) Původně jsem přemýšlel, že bych si místo této odlehčené verze pořídil masivní železný, ale když jsem zjistil, že je vybavený skutečnými ostrými ostny, tak jsem hodil zpátečku - nedej bože, aby si někdo ublížil, až budeme s palcátem kravit.-)
Zároveň jsem přemýšlel, co vlastně můžeme návštěvníkům na Vítkově nabídnout, když památník bude zavřený, kavárna bude taky zavřená ... a kromě té sochy široko daleko ničehož nic. Jal jsem se role samozvaného průvodce historií bitvy na Vítkově, ale víte, jak to s mým přístupem k historii je, že?! Bylo v tom trochu nadsázky, trochu fabulace, ale to hlavní se mi snad podařilo zachovat. Pamatuji se, když jsme před třemi roky tvořili KHB, tak mi ředitel brodského muzea vždycky říkal, že ať o Karlovi řeknu cokoliv, vždycky to bude pravda. Při přípravě na letošní rok jsem to samé zjistil i o dějinách husitství. Těch výkladů je tolik, že pokud nejste vysloveně renomovaným husitským historikem klasy Petra Čorneje, tak nevíte, čemu věřit víc.-) Tak nějak to nejspíš bude především o srdci a o duši. A jak s oblibou stále dokola opakuji - nedáváme si za úkol přesně mapovat historii, ale chce připomenout význam osobnosti Jana Žižky v dějinách naší země, bez ohledu na to, jak byl vykládán dříve a jak je chápán dnešní společností. Amen.-)
Nakonec jsme všem přeci jenom jeden turistický cíl nevědomky nabídli - Armádní muzeum Žižkov na úpatí hory, se zeměkeškou pro kešery a s útulnou kavárnou pro všechny. Expozice tam jsou prý parádní, a tak ty dnešní masy návštěvníků prý museli v šest večír vytlačovat násilím ven.-) ... nooo ... zase trochu přeháním, ale závidím, já tam ještě nebyl...
Po ukončení turistické části se pod Žižkou vytvořil nový chumel - chumel geokešerský, který se začal navracet v úklidového CITO eventu, který zorganizoval kamarád Jirka Čenda. Publikaci jsem nečekal a byl jsem jí zaskočený. Protože jsem letos CITO eventy vůbec pořádat nechtěl. Ale vy jste svou účastí rozhodli, že je prostě chcete a že já mám další chybu v matrixu myšlení.-) Takže jsem Jirkovi za tento nápad nakonec velice vděčný a CITO eventy budou! Tedy pokud se mi podaří zlomit blokování jejich publikace některými nepřejícími revírníky. Zvláště tím jedním.-)
No - a na krajinu začal padat soumrak a my začali přemýšlet, jak se nám chumel všech těch propriet, kterými se prohnal uragán návštěvníků, podaří zabalit.-) Byli jsme nabytí dojmy, dobití únavou, vyfoukaní vítkovským vichrem a vyhladovělí.-) Ale velice spokojení, protože - jak jsem uvedl už v druhém odstavci - nás váš zájem těší a jsme rádi, že jste s námi rádi.-)
Závěrem nezbytná poděkování. Děkuji pořadatelskému týmu, tj. Miladě, Petře a Dominikovi. Jste stálice našich akcí a bez vás by to nešlo. Já se vám do toho vlastně tak nějak už ani nepletu.-) Děkuji Martě s Honzou za vybavení startu v Kyjích a Martě za to, že nás začlenila do Prahy turistické. Jirkovi děkuji za publikaci CITO eventu. Společně děkujeme všem kamarádům, stálým návštěvníkům i jen náhodným kolemjdoucím.-) Bez vás by to taky nešlo.-) Děkujeme Inově za pizzu - bez tvého gastroservisu bychom možná přežili, ale takhle to bylo mnohem lepší.-) Moje osobní poděkování za účast mamince, tetičce a Bárovic. A taky děkuji za nejpočetnější skupinu, která dorazila z Humpolce - Maruško, váš "rodinný odbor" je úžasný a funguje báječně! A pak děkuji všem, na které jsem momentálně zapomněl - ale jak si budu vzpomínat, tak vás budu doplňovat...
Statisticky vzato:
A proč právě dnes a právě tady:
Projekt byl symbolicky zahájen pochodem k pomníku Jana Žižky na Vítkově, na místo, kde dne 14. července 1420 husité pod vedením Jana Žižky porazili vojska první křížové výpravy. Dnes jednu z dominant Prahy zdobí z bronzu odlitá jezdecká socha Jana Žižky od akademického sochaře Bohumila Kafky z roku 1950, největší v České republice a jedna z největších svého druhu na světě. Socha je devět metrů vysoká, devět a půl metru dlouhá a pět metrů široká, skládá se ze 120 bronzových částí a téměř 5 000 šroubů. Její hmotnost činí více než šestnáct tun. Restaurována byla v letech 2010 až 2011.