Santini se mi letos vetknul do veškerého mého činění a do většiny aktivit. Po posledním říjnovém víkendu bych klidně mohl slůvko "většiny" nahradit slůvkem "všech". Protože se mi vetknul i do šotoušení. Když jsme na severním Plzeňku na konci dubna pořádali čtvrté a páté zastavení Putování za Santinim v Mariánské Týnici a v Plasech, zaujaly mě tu zpustošené zbytky c.k. železničního úseku Rakovník - Mladotice. Historické trati, na které byl provoz zahájen na konci 19. století.
Oficiálně se tu jedná jen o pozastavený provoz, odbornou terminologií o tzv. vyloučený úsek. Ve skutečnosti si téměř třicet let opuštěnou trať bere příroda zpět - v lesních úsecích roste mezi pražci smrčí a mezi lány obilí tvoří vynucené meze. Ve snáze přístupných úsecích si vzala nejen příroda, ale i lidé - koleje zmizely i s upevňovadly, každé kilo druhotných surovin dobré, jedno kilo po pětikačce, za dvě kila lahváč.-)
Hned jsem věděl, že se sem chci vrátit při první možné příležitosti a celý úsek si poctivě projít. A tato vize se mi splnila ještě v tomto roce - v sobotu 28. října tu zájmový spolek Místní dráha Rakovník - Mladotice po trase vyloučeného úseku pořádal 4. ročník pochodu. To se prostě nedalo ignorovat! A byl to báječný zážitek se spoustou doprovodných aktivit. Moje nadšení neznalo hranic!
Byl to báječný zážitek - postupovat po železničním svršku proti odporu přírody, prodírat se mezi smrčky, zakopávat o břízy a náletové křoviny, střídat úseky s kolejemi a ty s už jen opuštěnými tlejícími pražci. Zastavit se u opuštěné zastávky Trojany, které se propadá střecha. Vlastně dnes zase až tak opuštěná nebyla - v jejím těsném sousedství pořadatelé nachystali kontrolu s občerstvením. A vůbec nejvýživnější byl nedokončený krok na zborcený železniční most přes Mladotický potok. Tak trochu most Cassandra v malém.-) Měl jsem nutkání ho přejít, ale na prvním trámu se mi zamotala hlava - no prostě to fakt nešlo...
Byl to báječný zážitek - a báječné pošotoušeníčko ... a s tolika fotografiemi, že jsem to měl co přetřídit do fotogalerie, protože bych do ní narval klidně tři stovky fotek - a to byste fakt nechtěli.-)
No a ty doprovodné aktivity? Tak třeba jsme si konečně v klidu prošli expozicí Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, na kterou při Santinim fakt nebylo času ani pomyšlení. A to bratru za 28 peněz! A taky setkání se Zdeňkem Slachem v kapli Jména Panny Marie v Mladoticích. Tady se nám "plnohodnotné" prohlídky kvůli pokročilému času nedostalo, ale bylo to setkání starých dobrých kamarádů, ačkoliv jsme se až do dneška znali jen po telefonu.
Duch Santiniho se nad námi vznášel po ten celý dlouhý, ač podzimně krátký den. Ztělesnil se do dvou navštívených míst svého druhu unikátních. A dorážel na nás v našich duších a srdcích. Tolik emocí jsem při šotoušení ještě nikdy nezažil. A nejspíš už ani nezažiju. Leda že bych se příští rok vydal na 5. ročník pochodu podél vyloučeného úseku železniční tratě z Kralovic do Mladotic...