"Rád bych vás přivítal stejně jako na všech našich předchozích setkáních. Dovoluji si vás proto přivítat na jedenáctém ze seriálu dvanácti zastavení Putování za Santinim, tentokrát na zastavení mimořádném, na megaeventu Santini 2023 ve Žďáře nad Sázavou." Tak takhle jsem plánoval zahájit oficiální část eventu na terase žďárského zámku. Po pravdě si nevybavuji, zda se mi úvodní větu podařilo formulovat přesně takhle, podobně, nebo úplně jinak. V podstatě je to úplně jedno. Důležité je, že megaeventové setkání dopadlo - snad - úspěšně a že se to všechno sešlo - snad - ke spokojenosti vás příchozích i nás pořádajících.
Megaevent Santini 2023 byl zamýšlen jako takové velké finále po celoročním putování za památkami geniálního českého barokního architekta Jana Blažeje Santini Aichla při příležitosti 300. výročí jeho úmrtí. Začali jsme v lednu a od té doby jsme navštívili několik desítek jeho staveb, od obyčejných hospodářských, přes palácové, až po rozlehlé klášterní areály a zámky. Naučili jsme se vnímat barokní architekturu, naučili jsme se vnímat Santiniho jedinečnost a porozumět stylu gotizujícího baroka, obdivuhodného a pro Santiniho tak typického.
Megaevent Santini 2023 byl zamýšlen jako takové velké finále, ale pro nás bylo velkým finále každé právě zakončené setkání. Zájem o Santiniho nás překvapil. Nebo ještě lépe ohromil. Z původně zamýšlených komorních setkání se staly "minimegáčky", akce s účastí od 400 do 1.000 účastníků a s počty od 100 do 200 zalogovaných nicků. Model akcí jsme za běhu upravovali dle potřeby tak, abychom to všechno zvládli a abychom se všichni "vešli".-)
Proto jsem byl před megaeventem poměrně dost klidný. Tak nějak jsme měli za sebou deset "testovacích" akcí a věděli jsme, do čeho jdeme.-) A když jsem se s konečnou platností dohodl na organizačních záležitostech se žďárským zámkem, začal jsem věřit, že tohle prostě nemůže dopadnout špatně!
Taky jsem věděl, že mám za sebou partu skvělých a stejně nadšených lidí, kteří propadli Santiniho kouzlu a kteří jsou odhodláni věnovat Santiniho projektu maximum. Pocit sounáležitosti je nesmírně důležitý, je podporou v okamžicích nejistoty a trudomyslnosti a je hnacím motorem podnětů, nápadů a nejroztodivnějších myšlenek, z nichž vždycky vypadne něco málo perel.-) Další důvod věřit tomu, že tohle prostě nemůže dopadnout špatně!
Myšlenka projektu Putování za Santinim začala vznikat v ještě v roce 2021 po úspěšném megaeventu "200 let KHB" v Havlíčkově Brodě a konkrétní obrysy získala počátkem roku 2022, kdy jsem navázal bližší kontakt se Stanislavem Růžičkou, předsedou Spolku Putování za Santinim. To bylo velice zajímavé setkání, kdy se sejdou dva chlapíci a hned z první schůzky si odnášejí skvělý pocit, že se právě domluvili. Já jsem Standovi přednesl myšlenku, že bych chtěl široké turistické a geocachingové veřejnosti prezentovat Santiniho a jeho úžasné stavby, ale o Santinim toho moc nevím. Standa se naopak vyjádřil v tom smyslu, že toho o Santinim ví hodně, ale zase neví, jak oslovit tu širokou veřejnost. A přislíbil mi absolutní podporu a možnost využívat veškeré materiály Spolku, včetně propůjčení názvu pod ochrannou známkou - Putování za Santinim. Další důvod věřit tomu, že tohle prostě nemůže dopadnout špatně!
Ze schůzky jsem si odnesl věnovanou autorskou knihu SANTINI s fotografiemi vynikajícího havlíčkobrodského fotografa Vladimíra Kunce. Žádostiv jsem se hned večer do té knihy začetl - a tehdy se mi prvně orosilo čelo. Jestli tohle všechno dokážu vstřebat, porozumět tomu a ještě věrohodně oslovit ostatní, tak budu génius skoro jako ten Santini.-)
Do poloviny roku 2022 pak bylo nezbytné stanovit počet jednotlivých zastavení, navrhnout ta nejzajímavější místa a uzavřít termíny pro kalendář akcí na příští rok. To je poměrně tvrdý oříšek, protože termíny jiných akcí se teprve rodily. A taky že jo - ve dvou případech jsme se termínově potkali s "konkurenčními" megaeventy. V dubnu proti Vítkovu a v září proti Vlašimi. To prostě nevymyslíš.-)
Na podzim jsme pak ladili program akcí Putování za Santinim tak, aby jednotlivé akce měly pokud možno jednotný scénář, rozprostřený do celého dne a dostupný pro všechny naše návštěvníky. Začal jsem připravovat jednotné propozice akcí a listingy eventů, které musely být akceptovatelné a akceptované všemi čtyřmi dotčenými regionálními reviewery.
A v lednu to mohlo začít pilotní akcí v jihomoravských Křtinách. Dodnes si pamatuji ten šok, když se před oficiálním startem ... před osmou ranní ... před sokolovnou v Bílovicích vytvořilo klubko prvních natěšených turistů. Tehdy se mi čelo orosilo čelo podruhé. Během první hodiny první santiniovské akce, kdy záznamníky tematického odznaku "TTO Santini" šly doslova na dračku, jsem pochopil, že Santini fakt asi nebude komorní akce. A když na odpolední event v Křtinách dorazilo více než 150 geokešerů, tak jsem se už ani nesnažil to orosené čelo utírat.-)
Leč nechci popisovat akci za akcí, to jsem ostatně činil průběžně po celý rok. Každá z těch akcí byla něčím výjimečná, unikátní a originální. Na každou z nich s nostalgií v srdci rád vzpomínám. Také na každého návštěvníka s nostalgií v srdci rád vzpomínám. I naši návštěvníci jsou něčím výjimeční, unikátní a originální. A několik desítek z vás bylo nedílnou součástí té celoroční výjimečné, unikátní a originální karavany táhnoucí za Santinim.-)
Tak jsme táhli, až jsme tu karavanu o víkendu 15.-17. září 2023 zaparkovali v hlavním santiniovském městě ... ve Žďáru nad Sázavou ... ve městě pod památkou UNESCO na Zelené hoře ... pod poutním kostelem svatého Jana Nepomuckého ... ve městě, které Santinim doslova dýše ... ve městě, kde nacházíme Santiniho stopy doslova na každém kroku.
Do třetice všeho dobrého - v tomto případě skutečně jen a jen dobrého - se mi čelo rosilo asi ještě tak několik týdnů před termínem, když jsem stále ještě přesně nevěděl, kde tu karavanu vlastně zaparkujeme?! Tak trochu zoufale jsem plácal rukama a topil se v pro mne nejasném rozhraní Město Žďár nad Sázavou, Zámek Žďár nad Sázavou a Římskokatolická farnost Žďár nad Sázavou II ... až se mraky rozehnaly a já v tom měl jasno. Heuréka! Jako mávnutím kouzelného proutku jsme se se zámkem domluvili na všem důležitém ... a jako mávnutím kouzelného proutku jsme v pátek 15. září dopoledne stáli na "našem plácku" na zámecké terase a kulisy "našeho městečka" začaly nabývat jasných obrysů. Poslední z pádných argumentů, že tohle prostě skvěle dopadne!
Celovíkendový program jsme zahájili v pátek podvečerem komentovanou prohlídkou hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice, jen něco málo kroků od žďárského náměstí, kdy se role průvodkyně ujala historička Lenka Šimo. I pro mne osobně to byla prohlídka překvapující, protože to pro mne byla premiéra nahlédnutí do interiéru kostela.
Odtud jsme se přesunuli do azylu hotelu Veliš, kde se u "Santiniho" fontány od 18:30 konal předskokanský event "Santini 2023 - Vítejte ve městě UNESCO" pro nedočkavce a s informacemi o programu nadcházejícího víkendu. Dovolil jsem si krátce všechny přítomné pozdravit - ale skutečně jen krátce, protože přítomní si měli co říct i beze mne - a Lenka Šimo se ujala přednášky o secesní perle žďárského náměstí pro ty, kteří chtěli raději poslouchat než diskutovat.-) A do toho přicházeli další a další goekolegové, až jsem musel zavelet k odchodu, protože bychom tam mohli sedět a propovídat se až do megáče.-) A to fakt ne, protože víkend bude ještě dlouhý.-)
V sobotu před osmou jsme začali chystat stánky a pódium, ale nebylo to snadné - a už vůbec ne v klidu - protože se začali trousit první netrpěliví s požadavky a dotazy všeličnými.-) Oficiální začátek programu byl stanovený na desátou hodinu, ale už po deváté bylo na terase plno, CWG směnárna jela na plné obrátky a ti, co si zapomněli objednat zboží na e-shopu, tak se vrhli na chabé zbytky geocoinů a céwégéček. Také na výdeji objednávek byl kvapík - ti, co si nezapomněli objednat zboží na e-shopu, si museli vyzvednout tašky s megaeventovými balíčky, aby stihli první ranní prohlídky na Zelené hoře a v městském muzeu. V devět hodin také napípala série mysterek Santiniho hvězda a já pouštěl první tři megaLABkové série.
A to už vůbec nesmím zapomenout na první záznamy do Santiniho megaeventového logbooku. U něj se musím na chvíli zastavit. Úplně původně jsem zamýšlel vystavět jakousi repliku stavby z kartónu podle vzoru červnového díla Oliviera Grossetete, kdy by si geokešeři přinesli krabice od bot či podobných rozměrů, zalogovali je a parta přizvaných mladých architektů by z nich začala "cosi" stavět. Leč nebyli jsme si jistí ohledně autorských práv a především - tohle by mohla být natolik komplikovaná záležitost s nejistým výsledkem, že jsme od téhle vize rychle ustoupili. Náhradní verze byla "nástěnková" - měl jsem představu vytvoření Santiniho hvězdy, což by obnášelo na formát A1 narýsovat nekonečné množství kružnic. A i v tomto případě s nejistým výsledkem netrénovaného "dyzajnéra".
Teprve třetí nápad byl ten pravý - na nástěnce složíme mozaiku z pětiúhelníkových dlaždic, přesně tak, jak jsou poskládané na podlaze kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Něco málo jsme pro inspiraci geokešerům předlepili ještě před eventem. Když jsem viděl, jak to bude náročné, moc šancí jsem úspěšnému dokončení díla v terénu nedával. Což by v podstatě nevadilo, protože i řada Santiniho staveb zůstala ve své době nedokončená.-) Ale to jsem se tedy pořádně spletl! Marťa se své úlohy dohledu na logbookem ujala se svědomitostí sobě vlastní, nikoho nenechala log odfláknout - a výsledkem je naprosto úchvatná mozaika, do jediného místečka zaplněná! Dokonalé dílo! Jako od Santiniho.-)
V deset hodin vzal Dragon Riders do ruky mikrofon a mohlo proběhnout oficiální zahájení megaeventu. Na pódiu se v průběhu dopoledne vystřídalo několik hostů sem z davu "vytažených" - třeba našich reviewerů BaryBala s Madbinem. Mezi vstupy zněla z reproduktorů barokní hudba, kterou přehlušoval halas a šum ozývající se ze všech stran zaplněného prostranství.
Na třináctou hodinu bylo naplánované slavnostní srocení účastníků megaeventu a já jsem dle dobré zkušenosti z Havlíčkova Brodu po dvanácté hodině hodlal přímo v centru všeho dění uplatnit "shlukovací prvek" - a pustil jsem poslední dvě série LABek "Santini dnes a včera". Natáhli jsme prádelní šňůru s fotografiemi Santiniho památek, ze kterých se měly poskládat páry tak, jak je známe dnes a jak byly zachyceny kdysi dříve. A pak jsme se nestačili divit! Před fotografiemi se vytvořil hlučný hrozen labkařů, který bez ustání dozrával až do konce megáče. Nikdy bych netušil, že se dospělí lidé vydrží dívat na prádelní šňůru pět hodin a pořád jim to není dost?!
Na srocení se dostavilo kolem jedno sta padesáti diváků ... s další stopadesátkou labkařů v zádech.-) Dragon to vystihl dokonale ... "bodýýýýý ... bodýýýýý ... bodýýýýý".-) Ani projev pana hraběte je nedokázal ze stavu labkové euforie vyrušit. Inu - jsou okamžiky, kdy tělu ani mysli neporučíš.-)
Ceremoniál slavnostního srocení si dovolím v tomto okamžiku přeskočit, protože se všem hostům pozvaným na pódium budu věnovat v samostatném článku plném děkování. Už takhle píšu román namísto novinového článku.-) Takže vše, co následovalo, se pokusím zkrátit do dvou odstavců - závěrečné hodiny megaeventu uběhly neskutečně rychle a o páté jsem při posledním vstupu u mikrofonu odpočítával posledních deset vteřin ... devět ... osm ... sedm ... šest ... pět ... čtyři ... tři .. dva ... jedna ... ahóóój ... a konec! ... nebo konec? ... nooo ... rozhodně ještě žádný konec!
Proč? No protože v neděli ráno jsme se před zámkem sešli na CITO eventu a v poledne společně vystoupali po XX schodech na Zelenou horu, udělali si hromadné snímky a zamávali megaeventu na rozloučenou. Ale to pořád ještě není konec! Protože po celý víkend vládlo báječné letní počasí a protože se nám ani vám nechtělo domů, tak jsme se s mnohými z vás potkávali na cestách necestách kolem Zelené hory a na zámku až do pozdních hodin ... s některými dokonce i na poslední zámecké prohlídce dne ... a jsem si jistý, že kdyby nás únava nezdolala, tak bychom se tu potkávali i s některými čelovkovými bludičkami až do hluboké noci.-)
A teď ten konec konečně už nastal! MEGA Santini 2023 je minulostí - ať žije MEGA .............. 2025!