Když jsme loni plánovali termíny jednotlivých Santiniho zastavení, někde tam vzadu blikala kontrolka, že se chystá jakási stavba z kartonových krabic od nějakého francouzského šílence a že by se snad měla - či mohla - uskutečnit o posledním červnovém víkendu. A tak jsme to tedy riskli. I s tím rizikem, že se trefíme do mimořádně exponovaného turistického termínu - ale to se holt nedá nic dělat.
No - a tak nám to nakonec vyšlo! V sobotu 24. června se vydáváme putovat za Santinim do Žďáru a zároveň se podíváme, jak se se Santinim vypořádá abstraktní umění. Byl jsem nadšený, že kolegům turistům a geokešerům budeme moci kromě "notoricky" známé památky UNESCO ukázat ještě bonus navíc. Zvláště těm z Vysočiny, protože si nedokážu představit, že by někdo z nich neznal žďárský zámek s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše a o poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře už vůbec nemluvě! Leč v případě turistů z Vysočiny to byla střelba slepými, spojení Santiniho s Grosetetem asi nebylo dostatečnou výzvou.-) Tedy ... skupinky věrných příznivců dorazily a my jsme jim za to vděční!
Leč my jsme si to tu užili dokonale! Pro turisty jsme připravili tradičně tři trasy - pohodovou desítku přes Olšiakova Hamroně a Mamlase, dvacítku přes Peperek a pětatřicítku až na Velké Dářko. V bazilice proběhly čtyři prohlídky komentované Stanislavem Růžičkou, předsedou Spolku Putování za Santinim. Standa se pro naše věrné souputníky stal skutečnou osobností a na jeho prohlídky se těšili všichni. Statistika návštěvnosti je tentokrát silně ovlivněná promícháním účastníků naší akce s ostatními turisty - průvodkyně prý napočítaly celkem téměř 250 člověků ... ale kolik jich bylo od nás, to tentokrát fakt netuším.-) A všichni zájemci pak při předložení diplomu naší akce dostali zajímavou slevu na zámecké pokladně, pokud se chystali navštívit zámecké okruhu či Muzeum nové generace.
Na prostranství před zámkem už od časných hodin probíhala stavba z kartonových krabic francouzského abstraktního umělce Oliviera Grosetete, které předcházel týden workshopů a skládání jednotlivých segmentů. Stavba inspirovaná Santiniho dílem, ze které se nakonec vyloupla vížka poutního kostela na Zelené hoře. Když jsme si ji byli nafotit v neděli ráno bez lidí a se skutečnou Zelenou horou v pozadí, tak ta "dvojexpozice" byla dokonalá! Při stavbě jsem se bavili i my (pokud byl čas si odskočit) a zvlášť zvedání stavby o štok výš bylo docela prča - ty stovky rukou si s téměř dvoutunovou stavbou poradily jako s pírkem.-) Statistika stavby byla impozantní - 20 metrů do výšky, 14 metrů na průměrů, 1.600 puclíků (= krabic) a 29 km lepící pásky. A to všechno se stavělo více než týden ... aby byla stavba v neděli odpoledne za dvě hodiny zlikvidována a zešmelcována.-)
A je nutné ještě připomenout, že kromě té krabicové stavby byl druhou a především živou atrakcí Constantin Kinský, majitel žďárského zámku a potomek starého šlechtického rodu Kinských. Všichni chtěli jeho podpis a všichni se s ním chtěli vyfotit. Pan hrabě mezi organizováním stavby a vyvoláváním do megafonu všem trpělivě a s úsměvem na tváři vyhověl. Tak takhle si tu žijeme.-)
My jsme v sobotu odpoledne v azylu našeho stánku na pivovarském dvoře absolvovali malou, skromnou, ale vlastní slavnostní sešlost. Mám tu čestnou povinnost na začátku eventu pronést nějakou duchaplnou řeč ... a běda jestli ne.-) ... a tak jsem ji využil k představení osobností, které nám s Putováním za Santinim význačně pomáhají - už výše zmiňovaného Stanislava Růžičku ... Jardu Šlechtu coby předsedu Klubu českých turistů oblasti Vysočina ... a zámeckého koordinátora Láďu Bártu. A poděkovat jim, protože bez některých lidí by tohle všechno prostě nešlo! A pak jsem ještě v Santiniho roce předal několik ocenění za Havlíčkovu výzvu - a tady bych rád zmínil diamantovou výzvu pro Krpiho a Džochyho - protože mě těší moc, že dva roky po Havlíčkovi vás Havlíček stále ještě baví a oslovuje. A to je prostě úžasný!
V neděli jsme se pak přesunuli do Obyčtova ke kostelu Navštívení Panny Marie, který byl především pro vzdálenější návštěvníky velkou neznámou. Opat cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou Václav Vejmluva byl z dnešního pohledu skutečným vizionářem, který se postaral nejen o areál žďárského zámku a výstavbu poutního kostel na Zelené hoře, dnes zapsaného do knihy světového dědictví UNESCO, ale v rámci cisterciáckého panství nechal postavit řadu dalších mimořádných "drobnějších" staveb. Mezi které patří také kostel v Obyčtově ve tvaru želvy. Což "normálnímu" člověku hlava nebere, kde na to ten chlap přišel, a ještě spíš, jak s tím nápadem dokázal naložit?! A když už jsme tady byli a vedli trasy přes Ostrov nad Oslavou, tak jsme instalovali razítkovou kontrolu u vezdejšího Santiniho hostince ... a další razítka nechali vygravírovat pro návštěvníky Santiniho kostelů sv. Petra a Pavla v Horní Bobrové a sv. Václava ve Zvoli.
A když geokolegové připravili úplně nové santiniovské keše v Obyčtově (tulak50), v Ostrově (Star245) a v Bobrové (Star245) ... a další už starší se nachází ve Zvoli (Martik68) ... za což jim tímto moc děkuji! ... tak bylo jisté, že tahle neděle tak úplně poklidná nebude.-)
Kostelem v Obyčtově měl opět provázet Standa Růžička, který se ovšem z osobních důvodů omluvil, a tak byla do role průvodkyně nominována slečna Barča Hrnčířová, která se prohlídek ujala naprosto skvěle. V deset hodin se v kostele konala mše svatá a to byl tedy šrumec, kolem dokola celého kostela nebylo jediné volné parkovací místo, tolik lidí v kostele jsem snad ještě neviděl?! Pak už jsme měli kostel jen "pro sebe".-) Jak se zájemci na první prohlídky trousili jen nesměle, tak poslední prohlídka gradovala - zjistil jsem totiž, že slečna Barča při mších moc hezky zpívá, a podařilo se mi ji uprosit, aby po poslední prohlídce z kůru zazpívala i nám. Kdo tam byl, tak ví svoje! Standing ovation!
A protože stále docházeli noví a noví zájemci a zvědavci, tak jsme se domluvili, že slečna Barča kostel ještě zamykat nebude a že ho o půl páté přijde zamknout dědeček. Ale i on se tu nakonec zdržel, protože jsem v (neschváleném) zastoupení provedl kostelem ještě další dvě skupinky čítající asi tak po dvaceti lidech. Celkem se tak komentovaných prohlídek zúčastnilo kolem 170 návštěvníků - kteří o Obyčtově obvykle nevěděli zhola nic či maximálně měli jen hrubé povědomí - a pro které je teď Obyčtov naprosto samozřejmým střípkem na kulturní mapě České republiky! O vo tom to je!
Taky nám bylo potěšením, že nás navštívil starosta obce Jaroslav Juda ... a ještě větším potěšením nám všem bylo, že nám otevřela dveře údajně zavřená obecná hospoda, protože v tom parnu točené pivko přišlo vhod všem.-)
Tak ... a to je asi tak všechno z toho nejzajímavějšího, na co jsem si momentálně vzpomněl. Pokud jsem snad na něco zapomněl a vzpomenu si později, rád doplním. Snad jenom podrobné statistiky chybí. Jenže to začíná být svízel rozpočítávat vás na turisty a geokešery, když jsme geokešery naučili chodit pochody a turisty lovit keše.-) Nicméně souhrnné počty známe ... v sobotu do Žďáru nad Sázavou putovalo za Santinim 425 účastníků a v neděli do Obyčtova 387 účastníků. Opticky to vypadalo přesně obráceně - jenže v sobotu jsme se tak nějak rozplynuli v davech souběžných akcí, zatímco v Obyčtově jsme se tak nějak "zakoncentrovali" do jednoho malého místečka. A já mám tahle interaktivní setkávání lidí s podobným postižením fakt rád! Tak se tedy se všemi těžce postiženými budeme těšit po prázdninách na viděnou!