Tenhle pochod mě fakt baví. Člověk tu potká spoustu známých tváří a pivo s kamarády v Hájence v Hrabalově Kersku chutná skvěle. Navíc je to pochod fyzicky poměrně nenáročný ... i když se velice často šlape pořád do kopce ... čímž myslím jako pořád proti proudu Labe. Nejvyšším místem pochodu obvykle bývá silniční most přes Labe u Lysé nad Labem. Tolik Labí ve dvou větách?!
Leč letos se pochody nekonají, a tak jsem Zimní Polabí odpískal. Naštěstí ho ale neodpískali pořadatelé a naštěstí se to doneslo i ke mně! Zázrak! Zázrak ... o víkendu pojedu na pochod! Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem pocítil takový nával štěstí! A ještě k tomu i v Polabí bylo bílo, což je záležitost takřka nevídaná. Bílo bylo ... ale všeho dočasu ... nad Polabí se přihnala teplá vlna a vydatné deště všechno to bílé spláchly do Labe. Místo toho jsme čtyřicet kilometrů ťapkali v řídkém bahýnku ... místy až po kotníky ... a člověk musel pořádně přitáhnout tkaničky, aby neutopil botku v té šedivé kaši z úrodné polabské černozemě. Jak vidno, dokonalé štěstí neexistuje! Pocity štěstí je prostě třeba dávkovat střídmě, aby z toho mixu nevznikla letální dávka .-)
Protože ta největší dávka štěstí na nás čekala v cíli pochodu v Nymburce. Hrabě Duběnka už zdáli vyhlížel putovníky se svým typickým širokým úsměvem … ačkoliv jsme tentokrát ten široký úsměv spíš tušili, protože jej měl schovaný pod rouškou. Diplom i veškeré ostatní pochodové propriety nám pořadatelé hygienicky zabalili do plastového obalu a v uctivé vzdálenosti se s námi bavili ... to by měl vidět městský hygienik Špína, jací jsou ti turisté zodpovědní lidé!