Podzimní setkávání Středočeské oblasti KČT patří mezi příjemné akce. Příjemné a setkávací. Centrem letošního dění byl Liběchov na okraji CHKO Kokořínsko - Máchův kraj. Sem se moc často nedostanu, naposledy jsem tu před několika roky bloumal při plnění oblastního odznaku "Mělnicko - Kokořínsko". A tak se sem dnes velice rád vracím.-)
Je to den nabitý turistikou od slunka do slunka a je plný paradoxů. Ráno vystupuji ve Štětí a po vlastní trase přes desítky keší se napojuji na "oficiální" trasu - na modře značený Okruh Václava Levého. Z vlaku vystupuji do probouzejícího se, rudě zabarveného rána s desítkami čoudících komínů v pozadí. Taková industriální romantika.-) Fakt komíny, kam se jenom podíváš.-)
Pak už mě pohltí stále ještě moc hezké lesy kokořínské chráněné oblasti, východně od obcí Tupadly a Želízy, které ukrývají desítky soch vytesaných do pískovce. Jsou to úchvatné výjevy, jimž nad Želízy vévodí skalní reliéfy Čertovy hlavy, viditelné až od státovky na pravém břehu Vltavy. Jejich autorem je Václav Levý (1820-1870), který je považován za jednoho ze zakladatelů moderního českého sochařství. Coby dvacetiletý začal pracovat na zámku v Liběchově coby kuchařský pomocník a skalní reliéfy tu tvořil v letech 1840-1845. Díky majiteli liběchovského panství, milovníkovi umění a mecenáši Antonínu Veitovi vystudoval v Mnichově, působil v Římě a nakonec se stal i učitelem Josefa Václava Myslbeka. A davy návštěvníků mohou jeho "lesní galerii" obdivovat i dnes. Je to místo hodné návštěvy a obdivu!
Sotva mě vyvrhne les, pohltí mě v zázemí pochodu fajn společnost milých lidiček. To by se to žvanilo, to by se to pivko popíjelo.-) Leč listopadové dny jsou krátké a není čas ztrácet čas.-) A tak když stoupám po křížové cestě v Liběchově ke kapli sv. Ducha, den se zase začíná barvit do ruda. Vylezu až tam ... nahoru ... a s červánky se začínají vracet také komíny.-) Kouknu na jednu stranu - tam ctnostný vrchol bájného Řípu ve společnosti hornopočapelské tepelné elektrárny. Kouknu na druhou stranu - a hned vedle historické věže mělnického zámku se tyčí několik industriálních "věží" vypouštějících bílý dým. Civilizace budiž požehnána.-)
Před nasednutím do vlaku ještě následuje procházka zahradou liběchovského zámku, světla se rozžínají, den se ukládá ke spánku. Já se ukládám do vlaku. A jsem spokojený. Dnes to byl mimořádně vydařený podzimní den. Plný paradoxů a příjemných setkání.-)