Já tyhle staré a přesto stále ještě funkční lanovky miluju. Občas se divím, že je kvůli nějakému sofistikovanému zákonu EU ještě nezakázala, ale jsem za to vděčný. Na vrcholky hor nás dnes vynesou kdejaké supermoderní kabinky ... v zimě s vyhříváním ... v létě dost možní i s klimatizací ... ale tyhle rozkodrcané sólosedačky mají své kouzlo.
Vrchol Pancíře lákal turisty už na konci devatenáctého století, v roce 1880 tu byla Rakouským turistickým ruchem vybudována jednoduchá vyhlídková konstrukce, která však nepřežila ani dvě desetiletí. V roce 1923 pak bylo Klubem československých turistů přijato rozhodnutí o stavbě turistické chaty s rozhlednou, která byla slavnostně otevřena 28. září 1928.
Kdo kdy na Pancíř vystoupal, tak ví, že je to pořádný krpál. Převýšení skoro 400 metrů. Už i naši předci - ač v našich očích tvrdí horalové - přemýšleli, jak si přístup na kdejaký kopec usnadnit, a tak není divu, že už v třicátých letech dvacátého století se začaly stavět první lanové dráhy. A tak v téhle době začaly vznikat také první plány na zpřístupnění Pancíře. Značkou jistoty v té době byla firma Františka Wiesnera v Chrudimi, jejíž tradice pokračuje dodnes - který lyžník by neznal jejího následovníka, Transportu Chrudim, že?
Pancíř si nakonec na svoji lanovou dráhu musel počkat až do šedesátých let - v roce 1963 byl vypracován projekt dvoustupňové jednosedačkové lanové dráhy, o rok později začaly stavební práce a koncem roku 1970 byl zahájen zkušební provoz. Když tak o tom přemýšlím, tak jsme vlastně vrstevníci. V těch nejlepších letech a v dokonalé kondici.-) No a protože si chci dokázat, že tomu tak doopravdy je, tak se vydávám nahoru pod pomalu se šinoucím lanem hezky pěšky po svých. Odměnou nám je něco natrhaných borůvek, odlovených kešek a propocené tričko. Tyhle radůstky bych si tam nahoře na sedačce dopřát nemohl...