Jsem přesvědčený, že to s tím domácím vězením ti rozumové tam nahoře s námi mysleli dobře! Já furt trajdám někde jinde ... a jak dlouho jsem už Vysočinu a tím spíš domovský okres zanedbával! A tak jsem letos na prahu nastupujícího jara podnikl tři turisticko-geocachingové výkonnostní výpravy na Světelsko ... snad po všech značených trasách ... a ještě častěji mimo značené trasy ... přes všechny význačné kopce ... no prostě jsem prolezl kde co a dostal jsem se i na místa, kde jsem nikdy nebyl.-)
Dnes jsem se vychystal po červeně značené trase podél Sázavy ... a ještě jsem si s sebou vzal pytel na odpadky, abych se individuálně připojil k šestnáctému ročníku tradiční jarní úklidové akce Čistá řeka Sázava. A samozřejmě si to naplánoval tak, abych si cestou sem tam odlovil nějakou tu potvůrku.-)
Když jsem od Smrčné mířil po důvěrně známé cestě na důvěrně známá Stvořidla, mimoděk jsem přidával do kroku. Už jsem tu několik let nebyl a těšil jsem se sem moc. Jenže! Jenže to jsem netušil, jaké apokalyptické výjevy se přede mnou otevřou! Místo hustých lesů na obou březích nepoklizené šedavé holiny s haldami nepoklizeného mrtvého dřeva. Stvořidla utrpěla těžkou kůrovcovou ránu! V hlavě jsem měl zmatek a nemohl tomu uvěřit! Je mi líto všech padlých lesů ... jenže tady ty lesy v symbióze se zpěněnými vodami skotačícími po kamenech tvořily atmosféru údolí.
Těžkou ránu v dnešním slunečném počasí utrpělo i tábořiště ... tady místo Sázavy bublal čilý ruch ... hlava na hlavě ... točené pivo ... opékání špekáčků ... karanténa nekaranténa ... kovid nekovid.-) Všechno je jednou prvně ... a já jsem dnes prvně tohle místo jinak mému srdci milé rád opustil. Ale nepomohl jsem si. Apokalypsa pokračovala přes Foglarovu Sluneční zátoku až do Ledče. Ačkoliv před Ledčí je to už šumák ... tam vyřvávají zdivočelí cyklisté ... a pěšák uskakujíce před jejich splašenými galuskami nemá čas sledovat holiny...