Zázrak! Byl to učiněný zázrak! Ve čtvrtek před tradičním prosincovým putováním po zimní Vysočině v rámci utahování a rozvolňování zaňafal PES na trojku. Až si tohle budete za nějaký ten čas číst, tak si možná už ani nevzpomenete, že v době koronáčové se takhle označoval protiepidemický systém ČR, založený na výpočtu indexu hygienického rizika. V praxi to znamenalo, že jsme se po dlouhatánské době zase směli veřejně kamarádit a hospody směly otevřít. Oni tam nahoře prostě museli vědět, že začíná sezona zimního táboření, a to se bez drobných zastávek ve vyhřátých sociálních útulnách prostě neobejde.-)
Zázrakem byl i první letošní sníh. No ... spíše jen takový sněhový poprašek ... ale i to nám úplně stačilo na vytvoření idylické zimní atmosféry. A zázrakem do třetice bylo setkání s kamarády táborníky, se kterými nám prakticky od února zakázali se vídat. Minimálně my, co ctíme nařízení naší moudré a slovutné vlády, jsme se tedy fakt neviděli!
Letošní putování nás vedlo křížem krážem po turistickým i neturistických trasách z Kamenice nad Lipou, přes Černovice, Deštnou, Červenou Lhotu a Lodhéřov až do Jindřichova Hradce. Z pracovních důvodů jsem neměl možnost zúčastnit se celé anabáze, ale myslím si, že to nejdůležitější mě neminulo a že to bylo vydatné putování ... ostatně jako kdykoliv předtím ... a předpokládám, že i kdykoliv potom.-) Letos tam ovšem po měsících sociálního odloučení hrálo významnou roli nadšení z opětného lidského sblížení. Jenže kdo na začátku prosince mohl vědět, že během několika málo týdnů PES zaňafá na čtyřku a na pětku ... společnost se vrátí tam, kde byla ... a že jsme v neděli odpoledne zase na dlouhou dobu dotábořili?!