Žďár nad Sázavou se díky poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře stal čtvrtou českou tečkou na světové mapě UNESCO. Žďár nad Sázavou se zařadil mezi velikány světového kulturního dědictví. Odkaz českého barokního architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho se prolíná celým městem. Uprostřed hlavní letní sezóny kolabují parkovací kapacity a na Zelené hoře panuje jazykový babylon.
V sezoně bych tam nešel, já mám raději něco úplně jiného. Krchůvek. Dolní hřbitov v Santiniho ulici. To je místo, které jsem si zamiloval, ale kde jsem už hodně dlouho nebyl. Co si vzpomínám, býval otevřený vždy jen k určitým příležitostem a o víkendech a nebylo jednoduché se tam dostat.
Jenže se cosi změnilo. Od loňska je v létě otevřený denně. Nemohl jsem tomu uvěřit. Vstoupil jsem a byl jsem tu úplně sám. Jen já a milá slečna průvodkyně. Dostalo se mi soukromého výkladu a zcela zdarma, nebyla tu ani kasička na dobrovolný příspěvek. Fakt jsem to tu měl jen pro sebe, a to opojení silou místa a okamžiku ze mne prýštilo všemi póry!
Krchůvek byl postavený coby morový hřbitov před hrozící epidemií v roce 1709. Byl první zakázkou pro tehdy ještě neznámého Santiniho. Původní tvar byl trojúhelného půdorysu se třemi kaplemi odkazujícími na sv. Trojici, později byl rozšířený o čtvrtou kapli a obehnaný zdí do tvaru lebky. Pro svou malou rozlohu byl však hřbitov využívám jen k běžnému pohřbívání do poloviny 18. století.
Dnes jsou předmětem památkové ochrany Krchůvku čtyři hřbitovní kaple, ve středu umístěná socha Anděla Posledního soudu, kované kříže nebo jejich torza … a především pak všech osm originálních soch světců z barokního mostu. Zatímco si zahraniční turisté v davech nadšeně fotí jejich repliky na mostě jen asi půl kilometru odtud vzdáleném, já je tu mám v originálech a jen pro sebe! Může mi pak někdo mít za zlé, že si tu takhle bezostyšně prýštím nadšením?!