Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlel, jestli mám odvahu se do tohoto článku vůbec pustit. Procházka je to samo sebou báječná! Po zdolání „základního“ okruhu budete mít v nohou asi 15 km, pro fajnšmekry, kteří vymetou kdejaké „zákoutí“, to může být i dvounásobek. A právě ta zákoutí podlamují moje odhodlání. Je jich tu fakt spousta, všechno to popsat nelze, a vynechat taky ne.
A tak z reportáže o téhle procházce vytvořím fotoreportáž. Protože bych nerad vynechal všechny scenérie, kterými tu příroda nešetřila. Protože bych nerad vynechal zdejší hrady Oheb a Vildštejn, tunel pod Vildštejnem, anebo třeba Markovu skálu, u které jsem ještě nikdy nebyl a která mi uchvátila. Protože bych nerad vynechal zmínku o mlýnu Na Pilce v kouzelném údolí. Protože bych pro technokraticky založené čtenáře nerad vynechal téměř kilometrové monstrum vodního přivaděče. Anebo bych taky rád připomněl možnost podvečerní procházky na Šibeniční vrch s odpočinkovým altánem a zmenšenou kopií původní šibenice. Ta je z pohledu svého původního účelu zcela bezpečná … ale i tak … když se začne šeřit … člověk úplně v klidu nezůstane.-)
Na Seč se musí jet alespoň na víkend, nebo ještě lépe na celý týden. Pokud si sem nejedete pro prosté odfajfkování místa, tak jeden den prostě nestačí! Já jsem tu už po bůhví kolikáté … a to netuším, že příští týden se tu zastavím ještě jednou. Inu… genius loci…