Přemýšlím, jak uvést pochod v Horní Bříze. Obvykle jej nazýváme otvírákem sezóny. To bych se ale opakoval. A nic vhodnějšího mě nenapadá. Je to asi takhle - jakmile se přiblíží termín Hornobřízského puchýře, všichni turisté už vědí, že nová sezóna klepe na vrátka.-)
Atmosféru pochodu, trasy přívětivou krajinou a vždy příjemnou partu pravidelně se vracejících návštěvníků akce jsem vzpomínal už předcházející dva ročníky. Letos mě ale zaujalo ještě něco jiného. Pořadatelství pochodu se už třetím rokem po sobě samostatně ujal Jiří Calta, který tak navazuje na dlouholetou organizátorskou činnost Jardy Nováka, mimořádné osobnosti místní turistiky i hornobřízské pionýrské skupiny ... který své turisty i pionýry bohužel velmi předčasně navždy opustil.
Jiřího Caltu za ta léta pamatujeme jako vždy pečlivého zapisovatele a statistika pochodu, ke kterému si rok co rok chodíme pro svůj účastnický odznáček. Je to právě ten typ pořadatele, který se drží v pozadí, ale přitom má vše pečlivě zkoordinované a všechno to v přátelské atmosféře šlape jako dobře seřízené soukolí. Ač si to sami neuvědomujeme, tak se o nás letos v sobotu na štábu v základní škole i na trasách staralo celkem dvaačtyřicet lidí! A to je sakra hodně i na takový velký oddíl! Vypomáhali rodinní příslušníci, kamarádi, spříznění turisté. Vypomáhali, abychom si my - účastníci na trasách - mohli užívat bezstarostného víkendu. Když se na nás na všech kontrolách usmívali a nalévali nám v tom propršeném a větrném počasí na kuráž, nevadilo nám vůbec nic.-)
Když jsem z rodinných důvodů odjížděl už v sobotu před kuropěním domů, byl jsem sice uťapkaný, všechno oblečení mokré (buď zvenčí promočené, či zevnitř zpocené), ale naprosto happy. Jsou místa, kde se člověk cítí být spokojeným, kde je člověku fajn ... a kam se příští rok zase vrátí rád ... rád a se širokým, opětujícím úsměvem...