Jak přijdou první ranní mrazíky a s nimi škrábání čelního skla, krajinu pohltí všeobjímající mlha a z lesů zmizí houbaři, tak je člověku chodivému zřejmé, že je nejvyšší čas začít balit si batůžek na turistický víkend v Telči. Letos už po sedmačtyřicáté. Jak se to uvádí na propozicích. Z vlastní zkušenosti nemohu sloužit, já sám patřím mezi služebně mladší účastníky.-)
Akce v Telči má svá neměnná pravidla a své rituály. Základnu v sokolovně, páteční guláš na uvítanou, snídaňové obložené talíře a kafe pro potácející se ranní trosky, v sobotu řízek se salátem a papučový bál, v neděli opékání buřtů na Boru… A taky své tradiční účastníky. Ti se jako dobří holubi každým rokem vracejí a je jen nemnoho tváří, které bych snad nepoznával. I my jsme se rádi zase po roce vrátili a Telč jsme pojali jako odborovou akci. Když do naší skupiny zahrnu i hostující členy, tak se nás tu sešlo sedm statečných. Při různorodosti našich aktivit, zaměření, pracovního vytížení a rodinných povinností je to na Havlíčka mimořádná účast.-)
V sobotu ráno jsme se rozprchli na trasy podle svých možností a uvážení, i když hlavní proud se vydává na padesátku ze Slavonic do Telče. Já sám mám tuhle trasu moc rád. Vede krásnými lesy převážně po vlastním značení a když si prorážíte cestu mlhou, má to své kouzlo a svou romantiku. Spojení člověka s přírodou. Tu letošní romantiku trochu kazí následky vichřice z minulého týdne, polámané či vyvrácené stromy a místy neprůchodné cesty, takový trochu apokalyptický výjev. A taky myslivci, kteří na honu pálí po všem, co se v lese jen trochu rychleji pohne.-)
Neděle je klasika. Z Telče k rybníku Bor u Horních Dubenek, místu husitských tradic. Pod památníkem s kalichem se tu tradičně opékají špekáčky a založený oheň je místem setkávání turistů. Letos se přítomní tísnili docela blízko ohně, což značí, že počasí nebylo příliš vlídné. Ale nepršelo. A mlha, jak už jsem uváděl, k tomuto pochodu neodmyslitelně patří. I když si pamatuji, že jednou jsme se tu vyhřívali jen tak v tričkách a nikomu se odtud nechtělo. Ale to bylo za ta léta, co si pamatuji, skutečně jen jednou.-) Dnes byl každý rád, že se ohřál, a pak pádil po svých zase zpět do Telče nebo na autobus do Jihlávky.
Když jsem popisoval telčská neměnná pravidla a rituály, úmyslně jsme vypustil ještě jeden. A tím je příjemná atmosféra a vlídné zacházení. KČT Telč patří na Vysočině mezi nejmenší odbory. Ale když se pokusím přepočítat tým všech, kteří se o nás po celý víkend starali, tak je zřejmé, že byl celý oddíl na nohách, aby nás v prostoru startu a cíle odbavili a nakrmili a na živých kontrolách nás pivem, rumem a sladkým čajem jako od maminky občerstvili a laskavým úsměvem k ještě lepším sportovním výkonům popohnali.-) Dost možná právě proto jsme se i my stali dobrými holuby.-)