Společně se Zimním přechodem Zvičiny, který se koná vždy o prvém lednovém víkendu po Novém roce, pořádají zimní táborníci také Zimní táboření na Zvičině. Chystal jsem se sem už tak dlouho, kam až moje chabá tábornická minulost sahá. Ale vždycky z nějaké podivného důvodu to vyhrálo "konkurenční" táboření s liškou Bystrouškou v bílovickém arboretu. Naposledy loni, kdy jsme tam na shodný termín naplánovali první Putování za Santinim do Křtin. Kruciš - já toho Santiniho snad nevytěsním.-)
Tak tedy až letos! Moc jsem se sem těšil! Tak moc, až jsem dorazil na první nocování do Vřesníku až za tmy. Vřesník je taková nenápadná vesnička na žlutě značené trase z Lázní Bělohrad na Zvičinu. Oč nenápadnější vesnička, o to nápadnější hospůdka.-) V hospodě to dunělo, táborničtí muzikanti mlátili do strun ve zběsilém tempu a pivo teklo proudem. A aby ne! Krakonoš bratru za 25 kaček.-) Báječné bylo i nocoviště na místě bývalé tvrze Bělošice - líp už to ti chlapi vymyslet nemohli! Pozdě do noci se povídalo u ohýnku, stany v závětří, ani se ráno nechtělo vstávat.-)
Sobota byla dnem setkávání s turisty kol dokola a ba i uvnitř Raisovy chaty na vrcholu Zvičiny a v mém případě i pobíhání po stráních při hledání keší. Až mě překvapilo, že jsem vrchol Zvičiny nastoupal během jednoho dne hned třikrát.-) Večer jsme ještě poseděli v teple chaty, ale v noci to přišlo - na vrcholu Zvičiny se zvedl vítr, prudce se ochladilo a nastalo to "skutečné" zimní táboření s hejlem u nosu.-)
V neděli ráno jsme naopak vstávali velice ochotně a mrzly nám ruky, nohy, ba i skoro všytko ... jen úsměv nám nikdy nezamrzne! A to je na tom zimním táboření to nejúžasnější. Proto mě to tak baví. S bandou lidí, kteří těmhle drobným strastem umějí vzdorovat rozesmátým obličejem. Tak lidi - zase příště!