Kdo jste nepojali lásku ke geocachingu, či kdo to na Táborsku moc dobře neznáte, tak tento článek snad raději přeskočte. Protože se tu nic zajímavého nedočtete. Jen směsici zážitků a emocí autora při odlovu jedné keše. Fakt se omlouvám a slibuji, že se příště polepším. Ale já to mám na Jistebnicku tak moc rád, že se o to musím podělit se všemi, kdož dokáží mé zážitky a emoce sdílet.-)
Když byla při pozdním podzimku publikována keš „Hop na kolo“, tak jsem se zděsil! Tihle „kolečkáři“ mě zničí“! Autoři místních keší přeci velmi dobře vědí o mém nepříliš kladném vztahu k jednostopému šlapacímu přibližovadlu, ale nedají si pokoj! Trasa této keše se sice podbízí absolvovat ji motorizovaně, já však byl od samého počátku rozhodnutý, že ji zdolám čestně, jen na vlastní pohon. Jenže se převalil rok, jaro se skví ve svém největším rozpuku a odložený bicykl i nadále chřadne v kůlně.
A tak došlo k rozhodnutí, jež se úplně nenápadně rodilo měsíce. Peču vám na kolo, dám to pěšky! No jistě! Jistebnicko je úchvatné … na jaře ještě úchvatnější … a když nám ta mrcha korona v polovině dubna zrušila turistickou akci Husitským krajem, pořádanou místním odborem KČT, tak já si ji dnes absolvuji individuálně! „Hop do kecek“!
Moje první ranní kroky vedou od železniční zastávky Nasavrky. Je osm stupňů nad nulou, naprosto ideální teplota pro daleké výšlapy. Vyrážím po značené trase Cyklo 11. Zatímco po D11 se člověk dostane maximálně tak z Prahy do Hradce Králové, tak s Cyklo 11 proputuje půlkou střední Evropy. A tady na Jistebnicku – na Čertově břemeni – je podle mého ta Cyklo 11 naprosto nejúžasnější!
Kousek před Radkovem si zapisuji kontrolní bod č. 1 (= Stage 1) a ve vsi opouštím oficiální kolečkářskou trasu. Ke Kostelci pokračuji po žlutě značené turistické trase, na které provedu „kontrolu“ jedné z keší publikovaných o loňském adventu. Žlutá vede podél úžasné aleje vzrostlých javorů. Po téhle stezce málokdo málokdy chodí, díky čemuž se tahle alej ještě nedostala ani na internetové mapy. Díky za to! Mám to tu jenom pro sebe!
Před Kostelcem na mne čeká kontrolní bod č. 2. A taky zdejší gotický kostel Narození Panny Marie, pocházející ze čtrnáctého století, který znají především turisté díky tematickému odznaku „TTO Kostelec“. Opouštím žluté značení a těším se na nejhezčí část dnešní trasy po zelené … k zaniklé hájovně na Bejšově, cestou pod vrchem Vondračka k Pazderně a dál kolem kapličky U Svaté Anny až k Jistebnici. Tohle je moje jako fakt hodně oblíbená trasa! Navíc tu bylo loni publikováno několik nových keší, takže všechny náležitě ocením svou návštěvou a pomazlím se s nimi.-) Jen tu „Pondělkovku“ na Vondračce jsem minul – bylo tu docela rušno z důvodu právě probíhající invazivní těžby. Keška skrytá v hlubokém lese se teď bude povalovat na mýtině. Tak tomu prostě je a šmytec!
Před Jistebnicí se po cyklostezce několik set metrů vracím ke kontrolnímu bodu č. 3, ale do středu městečka se mi nechce. Nechce se mi provokovat místní obyvatelsto nezakrytou tváří. A tak obcházím jistebnický zámek od pole kolem pošramoceného plotu. Není to sice pohodlné, zvlášť teď po deštích, ale nechá se to. Nechalo by se to možná i přes zámecký park – pokud se dá ještě o parku hovořit – plot je tu jako ementál samá ďoura … ale kdo ví, jestli bude nějaká ďoura i na druhém konci.-) Vím jen to, že zadní brána je neprodyšně uzamčena zrezivělým zámkem, jako by tu snad uschovávali státní klenoty.-)
Kostelík svaté Máří Magdalény nad Jistebnicí rozhodně nesmím z cílů dnešního putování vynechat! Nevynechám ho nikdy, pokud se sem vydám a mám čas. Od té doby, co jsem tohle místo poznal, na mne působí jako magnet! Původní kostelík nechal vystavět Petr I. z Rožmberka ve čtrnáctém století, v současné podobě tu na kopci dlí od druhé poloviny devatenáctého století.
Od Máří Magdalény pokračuji po červeně značené trase do Padařova. To je taková hodně „divná“ červená trasa. Červenou jsou obvykle značené významné páteřní trasy, ale tahle končí kdesi v polích na bezvýznamné železniční zastávce. Padařovští prominou.-) Však se po téhle trase kromě značkařů prohánějí už jen srnky a nebýt zemědělské techniky, tak už dávno zarostla náletovými křovinami. Já jsem tudy šel naposledy 31.3.2013. To vím přesně. Tehdy KČT Tábor pořád hvězdicovitý pochod k Máří Magdaléně v rámci akce „Vystup na svůj vrchol“. Tehdy naposledy … a vlastně i prvně.-)
V Padařově moje putování po značených turistických trasách končí a dál budu pokračovat už jen intuitivně a hlavně – abych co možná minimalizoval „asfalty“. Což se mi až do Balkovy Lhoty daří fakt dost dobře! Z Padařova přes kontrolní bod č. 4 v Třemešné a přes Meziříčí putuji po cestičkách podél trati … a pokud se cestička na chvilku ztratí, tak poli po brázdách vytvořených traktory. Ovšem z Balkovy Lhoty se mi asfalt stává souputníkem až do cíle v Nasavrkách. No a třeba po ploše dnes už opuštěného vojenského letiště před Svrabovem jsem se „pěšmo“ ocitl historicky zcela prvně.-)
Keš odlovena a já jsem opět v Nasavrkách, v cíli dnešního putování! Bylo to báječné putování! Nakonec jsem to nakopl až na „výkonnostní“ trasu … 32 km s celkovým převýšením 835 metrů (v nadmořské výšce 461 – 636 m.n.m.) a v čase pět a půl hodiny je docela solidní výkon na takovou pohodovou „zdravotní procházku“.-) Nikde jsem se nezdržoval, při dnešním počasí jsem se nepřehříval a jen jsem si užíval svobodu pohybu.
A byl jsem šťastný, že jsem se nenechal zblbnout a že jsem nevyrazil na kole. Na kole bych byl sice třikrát tak rychlejší, ale taky bych toho třikrát méně viděl a prožil. Při pěší turistice je totiž člověk podstatně silněji spjatý s přírodou a se svým okolím. To kolečkáři nepochopí.-)
A ještě k jednomu důležitému zjištění jsem dnes dospěl! V téhle době pitomé, kdy nám zrušili všechny pochody a kdy jsem se upnul ke keškování, jsem začal pochyboval, jestli mě turistické pochody budou pořád ještě bavit ... jestli turistika není jen o tom chození, zatímco geocaching je víc o poznávání nových míst. Stačil jeden pochod … a ještě k tomu individuální … a mám naprosto jasno! Turistika je ve své esenciální existenci zcela jedinečná … mohu jít po jedné a té samé trase třeba i stokrát, a vždycky se mi tam bude líbit … protože to tam bude stokrát jiné a stokrát krásné! Zatímco keše odlovím jen jednou a k absolutní většině z nich se nepotřebuji už nikdy vrátit. Miluju turistiku … a i když se s ní geocaching často sváří … tak u mne to je a navždy bude číslo jedna!