Zima si s námi pořád ještě hraje na schovávanou. Na běžky to bylo na Vysočině právě tak jeden týden, než tolik toužebně očekávaná sněhová peřina zmizela téměř před očima. Zima se nám schovala, pak zase vyjukla a zase se schovala a pak zase... No, občas mi to připadá jako v té pohádce "O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu".-)
Tak co si počít o takovéhle zimě, když se to na lyžích fakt nedá?! Nejlépe si udělat mimosezónní přípravu a vyrazit někam po stopách Karla Havlíčka Borovského se záznamníkem TTO Havlíček. Dovoluji si vás tedy pozvat do Kutné Hory za splněním povinného místa č. 4.
Proč je pro havlíčkology Kutná Hora tak významná? Pro pokračující kritiku vládní politiky byly Havlíčkovy Národní noviny v lednu 1850 pražským vojenským velitelstvím zakázány. Havlíček se však odmítal vzdát publicistické činnosti, ačkoliv po postupném odmlčení české inteligence včetně Palackého zůstal v boji proti soudobému režimu zcela sám. Oporu našel právě v Kutné Hoře u Františka Procházky, který se jako jeden z mála tiskařů v zemi nebál nepohodlného Havlíčka vydávat. Tak vyšlo v květnu 1850 první číslo <i>"Slovana, časopisu věnovaného politickým a vůbec veřejným záležitostem slovanským, zvláště českým"</i>. Slovan vycházel dvakrát týdně, jeho vydávání trvalo více jak rok a je považováno za vrchol Havlíčkovy novinařiny. Nakonec Slovana v srpnu 1851 na silný nátlak úřadů musel sám novinář zastavit a s tím přišel na čas definitivní konec nezávislé žurnalistiky v zemi.
My procházku Kutnou Horou s Karlem Havlíčkem odstartujeme zcela „překvapivě“ na Havlíčkově náměstí před novorenesančním pomníkem Karla Havlíčka. Pomník je osmibokého půdorysu se sochou v nadživotní velikosti o výšce 2,6 metru, která má typický postoj - předkročenou pravou nohu, pravou ruku dlaní vzhůru pozdvihá k nebi a levou si přidržuje bohatě řasený plášť. Na podstavci se nachází nápis "Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, předce zrádcem nebudu", část motta z úvodního článku prvního čísla Národních novin ze dne 5. dubna 1848.
Autorem sochy, která byla odhalena 26. srpna 1883 za účasti téměř čtyřiceti tisíc lidí, je kutnohorský rodák Josef Strachovský (1850-1913). Strachovský je kromě Havlíčkova pomníku také autorem pomníků bratranců Veverkových v Pardubicích, Jana Žižky v Táboře a Jana Evangelisty Purkyně v Libochovicích. Kromě toho spolupracoval s Bohuslavem Schnirchem při výzdobě Národního divadla a zhotovení pomníku Vítězslava Hálka na Karlově náměstí v Praze. Podílel se i na nové sochařské výzdobě Prašné brány a Národního muzea.
Kutnohorská socha Havlíčka se dočkala čtyř kopií. Je tedy známo pět autorských variant stejné sochy, které jsou v podstatě totožné, až na způsob provedení podstavce a materiál samotné sochy. Pomníky v Kutné Hoře, Havlíčkově Borové a Vysokém nad Jizerou jsou provedeny v hořickém pískovci, zatímco sochy na pražském Žižkově (Havlíčkovo náměstí) a v americkém Chicagu jsou odlity do bronzu.
Než Havlíčkovo náměstí opustíme, můžeme se zastavit v Café Havlíček. Je to útulná kavárna, kde vaří vnikající brazilskou kávu Santos Lajinha. Ceny sice odpovídají turisticky frekventované lokalitě, ale kde jinde si v klidu vypít kávu při putování se záznamníkem TTO Havlíček, že?! A navíc tu můžeme coby bonus požádat o razítko.-)
Z Havlíčkova náměstí se vydáme několik málo desítek metrů do Roháčovy ulice k "Havlíčkově zdi" v proluce mezi domy. Tak jako má Praha svoji Lennonovu zeď, proč by Kutná Hora nemohla mít Havlíčkovu? Pravda, to porovnání trochu kulhá, zeď po pěti letech trochu omšela, trochu zarostla plevelem a navíc to tu obehnali plotem. Ale dílko je to zdařilé, objev překvapivý a pohled na zeď s věží kostela Panny Marie Na Náměti je úžasný!
Seběhněte Roháčovou ulicí dolů, zahněte vlevo do Tylovy a hned vpravo do ulice Na Náměti. A zastavte se před domem čp. 419, kde dnes sídlí služebna policie. Ne, nebojte se, nedělám si z vás legraci! O kousek výš nad skomírajícím neonem Policie spatříte desku s nápisem "Bývalá tiskárna Karla Havlíčka Borovského, redaktora Slovanu 1850-1851" pro upomínku na místo, kde byl Havlíčkův časopis tištěn a odkud byl expedován. Pro Františka Procházku znamenal tisk Slovana značný nárůst práce: “Poněvadž jsem, když z mé tiskárny Slovan vycházeti měl, pro nedostatek místa v mém domě (v masokrámské ulici čís. 310 v hoření části města) ještě jeden lis v jiném domě (na dolejším městě v nové ulici čís. 419) postaviti musel, kde se pouze Slovan tiskl…“
Po stopách Karla Havlíčka se odtud vydáme na Palackého náměstí, projdeme podloubím a na konci náměstí v domě čp. 102/5 - tam, kde to voní čerstvou kávou - objevíme na fasádě další pamětní desku. Desku s tímto nápisem: "V tomto domě kupce Františka Hauffa, důvěrného přítele Karla Havlíčka Borovského, byla prodejna Havlíčkova politického listu Slovan a některých jeho spisů 1850-1851". Kupec Hauff si to asi mohl bez obav dovolit. Byl váženým občanem města, členem městského zastupitelstva a nadto podílníkem soukromého důlního těžařstva, což v té době mělo velkou váhu.
Za další pamětní deskou se vydáme na náměstí Národního odboje - od Palackého náměstí pokračujte dál a za kamennou kašnou zahněte vlevo. Zajímá nás budova okresního soudu čp. 58/6, kde je deska instalována. To je tedy procházka! Nejdřív policie a teď soud.-) Deska je připomínkou soudního líčení dne 12. listopadu 1851, kdy byl Karel Havlíček souzen z několika přečinů, především z pobuřování proti vládě a způsobu jejího vládnutí, které údajně podněcoval ve svých článcích ve Slovanu. Tiskař František Procházka byl obžalován jako spoluviník za to, že Slovan tiskl, a svou činností tak k přečinům napomáhal. Díky brilantní obhajobě však byli oba obžalovaní porotou jednomyslně osvobozeni.
Druhého dne se Havlíček vracel domů do Německého (= Havlíčkova) Brodu, kde v té době už bydlel, a se svými kutnohorskými přáteli se loučil slovy: "Nevím, uvidíme-li se kdy více; neboť vím napřed, že mi ještě pokoj nedají, třeba já jim již úplně pokoj dal.“ A měl pravdu. Dne 16. prosince 1951 byl deportován do Brixenu.
Zhruba tříkilometrovou procházku zakončíme v Čáslavské ulici u plaveckého bazénu, naproti správní budově bývalého cukrovaru. V těchto místech stával dům, ve kterém Karel Havlíček s ženou, jejich tehdy dvouletou dcerou Zdeňkou a chůvou Kateřinou Mrázkovou bydleli. Dům se nezachoval, ale na jeho místě stojí památník, odhalený v roce 1939. Na bronzové desce je reliéf domku od akademické sochařky Urbanové, autorem nástavce s reliéfem českého lva je akademický sochař Jan Vávra.
No a teď se už vracíme na nádraží s pocitem, že jsme všechny "Havlíčky" v Kutné Hoře už viděli. Skutečně všechny?! Podchod pod kolejemi na naše nástupiště nás přesvědčí, že jsme se šeredně mýlili.-) V podchodu jsou taková velmi zvláštní, umělecky ztvárněná graffiti, která vystihují nejvýznamnější období v dějinách města. A KHB tu rozhodně mezi ostatními vypodobněnými velikány dějin nesmí chybět!
Děkujeme, že jste se s námi a se záznamníkem TTO Havlíček vydali po stopách KHB do Kutné Hory, a doufáme, že jste tu s námi byli rádi! Mějte se krásně a příště zase na nějakém jiném hezkém místě na viděnou.-)