Na vernisáži chotěbořského muzea

 

Moje fotogalerie -

Oficiální fotogalerie Martina Halamy ze slavnostního zahájení v 13:00 -

 

Nic se neděje samo od sebe. Třeba že bych se náhle objevil v Chotěboři na rynku v den slavnostního otevření městského muzea. Že se muzeum bude v září otevírat, to jsem samozřejmě od šéfa muzea Michala Kampa věděl, protože se spolu domlouváme na začlenění muzea do programu říjnového zastavení Františka Palackého v Malči. Ale na vernisáž mě nepozval, asi potřeboval ušetřit.-)

 

Jak jsem se to tedy dozvěděl? Asi to bude tím, že nic se neděje samo od sebe. V polovině srpna (= 13.8.2026) jsem se narychlo vypravil do Národního muzea, abych stihl výstavu o Františkovi Palackém, která měla původně fungovat do konce prázdnin, ale vedení muzea ji o dva týdny zkrátilo. O této návštěvě jsem psal ZDE.

 

Bonusem k návštěvě výstavy byla mimořádná nabídka bezplatné prohlídky Památníku F. Palackého a F. L. Riegra v MacNevenově paláci. Že ji využiju, nemohlo být pochyb. Měl jsem na to tři měsíce, ale neuplynuly ani dva týdny a po náprstkovském pochodu na Petřín jsem v neděli 23. srpna v 13:00 stepoval na chodníku v Palackého ulici. Byl jsem elektronicky přihlášený jako jediný návštěvník, ale kromě mě tu na přivítání průvodcem Národního muzea čekala ještě jedna slečna (nebo mladá paní?) a manželský (?) pár.

 

Ne že bych nevzpomínal rád na paní Evu, která nás tu provázela na konci května, ale byl jsem rád tomu, že si poslechnu výklad od někoho dalšího trochu jinak. Pan průvodce byl úžasný, byl milý a měl skvělý přednes. Ačkoliv tvrdil, že je nováček a že tu provází jen několik málo měsíců, věděl toho opravdu hodně. Dokázal odpovědět na všechny zvídavé otázky a dokázal je skládat do historických souvislostí. To je umění hodné člověka věd dějinných znalého.

 

Asi tušíte, že jsem si ho chtěl "oťuknout"? Tak to tušíte blbě! Zvídavé otázky kladl především onen manželský pár. O Palackém toho věděli dost a věděli toho dost i o Malči. Pan průvodce cosi čul a cosi jsem čul i já. Z páru se nakonec vyklubali krajánci z Vísky, z poslední vísky před Malčí. Ač jsem tu dnes chtěl být inkonginto, tak jsem se taky odhalil a pozval jsem je na naši akci v říjnu v Malči.

 

Překvapení vystřídalo překvapení. Pozvánka byla srdečně přijata a já jsem pro změnu byl pozván na vernisáž chotěbořského muzea. Co o tom ten člověk může vědět?! Docela dost, protože se z něj vyklubal muzejní muzejník, který se na všech těch přípravách coby člen muzejního týmu podílí. 

 

A přátelé, tento příběh je pravdivý. Ten muž je totiž skutečný a jmenuje se Jiří Málek! 

 

Vernisáž pro veřejnost byla naplánována na pátou hodinu odpolední, ale protože jsem člověk nedočkavý a netrpělivý, tak jsem se v Chotěboři na rynku ocitl už jednu hodinu po poledni. A to jsem, vážení přátelé, udělal velice dobře! Protože to se tu konalo slavnostní zahájení pro VIP a pro zvané, mezi které jsem se bez uzardění zamíchal.-)

 

Tak jsem se dozvěděl, že muzeum v Chotěboři bylo založeno v roce 1885, což mě docela uráží, protože je o tři roky starší než KČT.-) A aby toho nebylo dosti, tak zahájení zahájil školeným přednesem pěvecký spolek Doubravan s letopočtem založení 1862. K tomu fakt nemám co dodat. Nicméně pan sbormistr byl jednoznačně mladší. Ač svůj sbor dirigoval historickou taktovkou z roku 1863.    

 

Tyhle dějiny si nepamatuji, ale pamatuji se, že muzeum muzejničilo na zámku. Jenže zámek byl v roce 1992 v rámci restitucí vrácen a muzeum se ze zámku muselo odstěhovat. Učinilo tak v roce 2022. Město mezitím v roce 2019 zakoupilo pro nové sídlo muzea budovu bývalé pošty na rynku a od roku 2024 tu probíhala rekonstrukce budovy a chystaly se muzejní prostory. Jak uvedli zastupitelé současní i ti předchozí, byl to projekt na celá dvě volební období.

 

V třípodlažní budově se nacházejí dvě stálé expozice - Dějiny města Chotěboře a Řeka Doubrava - a dále tu jsou prostory pro dočasné expozice (jako první výstava obrazů od chotěbořského rodáka Zdenka Rykra) a hernička pro děti. V přízemí vás potom hned naproti vchodu přivítá přestěhované městské informační centrum. Vlastně si ještě jedno patro připočtěte - z expozice ve druhém patře můžete vystoupat po točitém schodišti na plošinu, ze které je moc hezký výhled na Železné, čili Opičí hory. Muzeum s rozhlednou ... a kdo to má?!

 

Popisovat interiéry muzea se mi moc nechce, bude lepší, když ho navštívíte sami, abyste si udělali svůj vlastní úsudek. Je to projekt hodně nadčasový. Velmi specifický design po zuby vybavený elektronickými a počítačovými technologiemi. Vychytávky, kam se jenom hneš. Tady se ajťáci museli vyřádit! Procoural jsem už spoustu muzeí, ale takhle na sílu jsem to ještě nikde neviděl. Michal Kamp mi přisvědčil, že si je vědom toho, že je to na Chotěboř docela odvážný. Já jsem mu však oponoval, že nejen na Chotěboř.-) Když o tom tak teď přemýšlím, tak vím přesně, komu se to muzeum líbit nebude...

 

Pánové ve svých projevech zmínili, že na projekt získali dotaci 68 milionů korun a že to pokrylo asi polovinu všech nákladů. To jen tak, kdyby to někoho zajímalo.-) Na projekt prý byla vypsána v dějinách Chotěboře první architektonická soutěž, libreto muzea vytvořil nám dobře známý Michal Stehlík (nejen z podcastu Přepište dějiny) a architektem byl další nám dobře známý Bronislav Stratil (zámecké Muzeum nové generace ve Žďáře nad Sázavou). Padala spousta jmen a názvů firem na kdejaký detail, tady se teta Náhoda své příležitosti nedočkala!

 

A co třeba vizuální identita? To je takový ten motiv, který by měl být jedinečný a podle kterého by jeho nositel měl být jednoznačně identifikovatelný. Na webových stránkách se praví: "Městské muzeum Chotěboř představuje novou vizuální identitu od studia Grid 931. Oceněný koncept staví na výrazném motivu kamene a propojuje historii regionu s jeho jedinečnou krajinou." Fakt že jo! Motivem šutru je prodchnutý celý prostor. Samozřejmě včetně loga muzea. A konečně i to razítko na íčku vypadá jako šutr! 

 

Ač nejsem zavilým šutrologem (pozor - amonita jsem poznal!), šutrologická expozice na mne svým provedením zapůsobila opravdu silně. Muzeum je zvlášť pyšné na svoji sbírku vrtných jader. Geologické podloží místního regionu je překvapivě bohaté a pozůstatků dávné i nedávné těžby nespočet. Od stříbra až po uran.

 

Moc dobře jsem udělal, že jsem se do muzea vetřel takhle hnedle s vipáky, protože jsem tu vydržel celé odpoledne a moc se mi tu líbilo. Když jsem byl dočasně zahlcen informacemi, odběhl jsem si na raut s vybranými laskominami a spláchl nastřádané dojmy šampaňským. Moc dobře jsem udělal, protože když se do muzea vřítila veřejnost, nebylo v expozicích k hnutí. Nehledě na to, že nazdobené chlebíčky s lososem na stolech nahradily tyčinky. Moc dobře jsem udělal, že jsem tu dneska vůbec byl. Moc jsem si to tu užil, muzeum je skvělé, určitě se brzy vrátím a uctivě se klaním celému realizačnímu týmu!