Být v Semilech a prožít Palackého s Riegrem. To bylo moje heslo, když už se úvodní akce v Semilech tak skvěle rozjela a když už nám přislíbil svoji účast pan Václav Macháček - Rieger ze zámku v Malči. Navštívit Muzeum a Pojizerskou galerii Semily, kde je vystavený model Riegrovic mlejna. Na Riegrově náměstí podrobně prozkoumat sochu Františka Ladislava Riegra, Palackého zetě a (tímto?) nejslavnějšího semilského rodáka. Shlédnout pamětní desku F. L. Riegra na budově bývalého Riegrovic mlejna, dnešní restaurace Rokabar (ul. 28. října 69), kde si člověk chca nechca musí objednat vydatný riegerburger. Vystoupat ke kostelu sv. Petra a Pavla a na Vlkánovském domě (Komenského nám. 116) objevit pamětní desku Františka Palackého, tímto tchána F. L. Riegra. Projít se po městském lesoparku Palackého sady, zřízeném Spolkem pro okrášlení města Semil v roce 1898. A samozřejmě se také vydat na vyhlášené dvě stezky - stezku Riegrovu a stezku Palackého!
O realizaci Riegrovy stezky se zasloužil - ostatně jak jinak?! - Klub českých turistů a stezka byla slavnostně zpřístupněna v říjnu 1909. Jedná se o 3,5 km dlouhou, červeně vyznačenou turistickou stezku (s původním pásovým značením 0435), která vede z městské části Bítouchov v Semilech do Spálova. Lze však vyjít po červené značce už z náměstí, a tak si ji o dva kilometry prodloužit. Trasa vede po proudu řeky Jizery po jejím pravém břehu a prochází přírodní rezervací Údolí Jizery.
Stezka je považována za jednu z nejhezčích turistických tras v České republice a "zdobí" ji dva technické unikáty. Tím prvním je obchozí lávka (tzv. galerie) v délce 77 metrů a ve výšce přibližně 6 metrů nad hladinou řeky, zapuštěná do extrémně tvrdé skály (bo šutrologicky samé metamorfované horniny) pomocí dvaceti konzol. Na levém břehu se pak do výše asi 40 metrů tyčí skála s vyhlášenou ferratou Vodní brána, kterou si užijí především příznivci adrenalinových sportů. Mně bohatě stačí ta lávka.-) Tím druhým unikátem je pak ražený tunel, dlouhý 12 metrů. Při jeho ražení prý bylo spotřebováno více než tisíc patron dynamitu. Ty metamorfované šutry jsou prostě prevít.-) V zimním období za ideálních podmínek se kousek od tunelu nachází skalní stěna s vyhlášenými ledopády. Letos prý byly velice příznivé podmínky, ale my se sem v únoru při zimním táboření na Kozákově kvůli silné námraze na přístupových cestách nedostali.
No a na jaře, než se stromy olistí, lze z těchto míst vidět ještě jeden unikát - železniční rámovou galerii. V těsné blízkosti řeky na jejím levém břehu vede železniční trať se soustavou tzv. Říkovských tunelů. Jedná se o čtyři tunely o délkách kolem 300 metrů, přičemž vjezd do jednoho z tunelů chrání před padajícím kamením a sněhem "polotunel", uzavřená stavba ze strany přikloněné ke skále a ze strany k řece tvořená řadou pilířů držících "střechu" této stavby.
Riegrova stezka končí u železniční zastávky Spálov, kde lze obdivovat technicky mimořádně zajímavou stavbu malé vodní elektrárny z dvacátých let v tzv. "národním slohu", tolik specifickém pro toto období. Zároveň také původní, dnes už vysloužilou Francisovu turbínu s generátorem. A pak si zaskočit na občerstvení do místního hotýlku, než přijede vlak.-)
Anebo pokračovat po Palackého stezce, která na Spálově plynule navazuje a provází návštěvníky proti proudu Kamenice, tímto největšího pravobřežního přítoku Jizery. Kamenice svým charakteristickým kamenitým korytem připomíná divoké horské říčky, zvlášť teď na jaře při vyšším stavu vody. Palackého stezka vede až do Návarova po levém břehu řeky po červeném značení, kde přechází na modrou značku až do cíle v Tanvaldu. Já osobně mám nejraději její "červenou část", osobně mi přijde atraktivnější než "Riegrovka" a hlavně si tu cením toho, že tu díky podstatně nižší návštěvnosti panuje klid a mír...
Palackého stezka byla vybudována Klubem českých turistů (což jistě nikoho nepřekvapí) v roce 1912 a její celková délka činí 21 km. Díky souběžné železniční trati si ji lze podle časových možností a fyzických (in)dispozicí zkrátit v Jesenném, Návarově, Plavech a Velkých Hamrech. V Jesenném lze pak k občerstvení využít samoobslužného koloniálu, zařízení založeném na lidské důvěře, slušnosti a čestnosti. Velká část stezky byla v těch nejobtížněji zdolatelných úsecích před pěti lety opravena - byly instalovány nové pochozí plošiny (lávky), schůdky, zábradlí. Důstojná stezka hodná svého jména. V Návarově je pak takřka povinností vystoupat k hradní zřícenině ze čtrnáctého století.
Pokud juknete na přiloženou fotogalerii, tak zjistíte, že jde v protisměru všemu zde popsanému. Toť proto, že jsem ráno před sedmou využil vlakového spojení, abych byl nezávislý na čase. A dobře jsem udělal! Protože dnes jsem na trase rozhodně nedokázal udržet tempo. Co chvíli jsem se zastavoval (nikoliv proto, že bych už nemohl.-), kochal se, fotografoval. A ba že bylo co! Jaro je v rozpuku a bylo tu úžasně. Jen škoda, že jsem odpoledne měl ještě nějaká vyřizování před sobotním pochodem, byl bych se tu byl jinak kochal až do večera.-)