Po zaniklé Strousbergově železnici

 

A právě na tato místa vás zavedou trasy třetího ročníku turistického pochodu "Znám křišťálovou studánku" v sobotu 28. února 2026 se startem a cílem ve Zbiroze. Trasy jsme se rozhodli vést po stopách zaniklé Strousbergovy železnice a těmito řádky bychom vás rádi inspirovali a vzbudili váš zájem. Pro skutečné šotouše pak budiž tento článek nápomocí k objevování obvykle skrytých míst, nezávisle na popisech pochodu a doporučených turistických cestách.

 

Henry Bethel Strousberg se narodil roku 1823 do početné židovské rodiny ve východním Prusku, ale po smrti svých rodičů se v pouhých šestnácti letech vydal do světa. Stal se přistěhovalcem v Londýně, odjel vydělávat do Ameriky. Z mladého novináře se vypracoval v pojišťovacího agenta a finančníka s pochybnými kapitálovými machinacemi. Získal spoustu vlivných konexí, díky nimž se mu po návratu do Pruska podařilo vybudovat závratnou kariéru železničního podnikatele.

 

Coby "král železnic" kupoval a zakládal továrny na výrobu vagonů a kolejnic, hutě a vysoké pece. Zaměstnával spousty lidí. Spotřeba železa stoupala, a tak v roce 1868 zakoupil velkostatek Zbiroh, uvolněný císařem Františkem Josefem I. po prohrané prusko-rakouské válce. Zbirožsko bylo tradiční železářskou oblastí - bohatá ložiska železné rudy, bohaté lesy pro výrobu dřevěného uhlí, dostatečné zásoby vody. Strousberg hodlal ze Zbirožska vybudovat tzv. "český Manchester", hutní a strojírenský komplex s evropským rozsahem a významem. Stačilo sem jen přivést železnici, pro Strousberga nic složitého. 

 

Jen jeden drobný detail Strousberg buď netušil, nebo nedomyslel - místní ruda obsahovala velké množství fosforu, se kterým si tehdejší technologie nedokázaly poradit. A tak místo místních levných zdrojů musel hoch rudu na výrobu kolejnic za velké peníze dovážet.

 

Po roce 1870 se Strousbergův kolos začal hroutit. Prodělečné projekty ve východní Evropě, úbytek pracovních sil v důsledku dalších válek, povodeň v roce 1872, která smetla vysoké pece ve Františkově a další provozy ve Zbiroze, a nakonec rakouský státní bankrot v roce 1873 a pád vídeňské burzy. Posléze byl na jeho majetek vyhlášen konkurz s celkovým dluhem 90 milionů zlatých a po exekuční dražbě v roce 1877 putoval na dva roky do tepláků do vězení pro dlužníky.

 

A nyní se konečně vydejme po dosud patrných úsecích zašlé slávy Strousbergova impéria po tělese drážky s imperiálním rozchodem 1.435 mm čili 4 stopy a 8 ½ palce. Pro naši potřebu půjdeme tak trochu proti směru železnice a začneme u brány hutí ve Františkově.-)

 

 

V závěrečném úseku lze náznak trasování původní dráhy spatřit na pravém břehu Podzbirožského rybníka (Flusáru), kde železnice kopíruje trasu současné komunikace procházející podél prvních zbirožských domů ve Šrámkově ulici zářezem ve skále. Někde za hrází měl být mostek překonávající Zbirožský potok. Leč těleso drážky muselo ustoupit městské výstavbě, jak jsem se pokusil neuměle vyznačit na mapce.

 

 

 

Všechny trasy pochodu budou vedené po modře značené turistické stezce ze Zbiroha - Zámostí směr rozcestí V Čápu a Pětidomí. Tato trasa vede z velké části po modře značené stezce. Kde se modrá začne klikatit, doporučuji pokračovat po rovném úseku drážního tělesa, které vystoupá až asi na pět metrů vysoký násep. V tomto úseku se zachoval jeden propustek z kamenných desek. Spatřit jej lze pouze z východní strany, ze západní došlo k jeho sesuvu. Pozice prospustku je na mapce vyznačena písmenem P (49.84232N, 13.77802E). V Pětidomí je pak patrný široký zářez odpovídající dvoukolejné železnici, z velké části v zastavěné oblasti. Jižně od Pětidomí se trať stáčí do oblouku směrem na jihovýchod a dále pak ustupuje terénním úpravám spojeným se stavbou dálnice.

 

 

 

Tenhle úsek je samozřejmě úplně tím nejzajímavějším, tohle prostě musíte vidět! Strousbergův most překlenující železniční koridor tratě 170 Praha - Plzeň. Nejlepší přístup je po drážním tělese od rozcestí Tři sudy v místě bývalého motorestu. Nechá se dojít také kolem areálu Agro, což ovšem ze své vlastní zkušenosti nedoporučuji za mokra a sněhu.-) Celková délka dvouobloukového mostu z pískovcových kvádrů činí 47,6 m, šířka je 7,75 m a

nejužší místo mostu činí 5,8 m. Most byl dle zadání projektován tak, aby pod ním vedoucí tehdy jednokolejná trať mohla být zdvojkolejněna. Kamenný oblouk byl dostatečně vysoký tak, že se pod něj při elektrifikaci tratě vešlo i trakční vedení. To v projektu určitě nebylo.-) Ač je mostu více než 150 let, nikdy neplnil žádnou komunikační funkci a nikdy po něm neprojel ani jeden vlak. Výhodou a zároveň i nevýhodou mostu je fakt, že nikomu nepatří. Národní památkový ústav usiloval, aby byl prohlášen za kulturní památku, ale nebylo s kým zahájit správní řízení. Ze stejného důvodu tato stavba nemohla být ani zbourána...

 

 

 

V tomto asi 1,5 km dlouhém úseku lze projít po prakticky neporušeném drážním tělese, které tvoří zářezy a náspy až do výšky přibližně tři metry. Je to sice poměrně vydatný úsek, poměrně špatně prostupný díky náletovým dřevinám, ale díky jeho zachovalosti doporučuji vytrvat a nevzdávat.-)

Nacházejí se zde tři propustky, které jsem se pokusil zanést do mapky -

Propustek P1 ... 49.82475N 13.79372E

Propustek P2 ... 49.82245N 13.79089E

Propustek P3 ... 49.82147N 13.78975E

 

 

 

Úsek začíná v místě s místním názvem Dubina, kde se nachází jediný dochovaný strážní domek na trati. No ... dochovaný ... po přestavbě s původním objektem moc společného nemá ... ale to místo je rozhodně identické! Odtud vede mimořádně zajímavý úsek kopírující vrstevnici pod vrchem Hřebeny. I tak je úsek poměrně dost členitý, a tak vede zářezy až zhruba šest metrů hlubokými. Kdybych se sem vydal za sucha, určitě by to moje nohy ocenily. Takhle mi šla tající břečka přelivem do bot. Kdybych se sem vydal v létě, děsně bych nadával, protože průchodnost po drážním tělese zjevně brání lány vzrostlých kopřiv.-) Úsek je dlouhý asi 2,5 km, ale je to úchvatný svědek své doby!

 

 

 

Na jižním okraji Olešné se nachází skromný památník Strousbergovy železnice s informačními panely a několika metry kolejnic na železničním náspu se stylizovaným dobovým vozíkem. Za mimořádně cenný zde považuji zachovaný, asi 200 metrů dlouhý násep v otevřené krajině, porušený v místě, kterým protéká potok Milina. Na internetu se uvádí, že šlo o propustek, ale vzhledem k vydatnosti vodního toku se může jednat i o snesený mostek. Ale to je jen moje domněnka, kterou se mi nepodařilo ověřit.

 

 

Tady moje průvodcovská činnost končí, pozůstatky tratě v terénu však pokračují až do Dobříva. Pokud by vás zajímaly i další úseky, stačí do Mapy.com vložit heslo "Strousbergova železnice" a zobrazí se vám všechny zachované úseky.

Případně klikněte zde: https://mapy.com/s/jamocejato

 

Jak už jsem uvedl v úvodu, tenhle "šotoušský průvodce" si neklade za úkol podrobného a detailního popisu celé trati, je to jen můj osobní pohled na trať, která mě zaujala a kterou jsem měl chuť s vámi sdílet a předat vám informace coby inspiraci pro vaše pátrání a objevy. Podrobných informací naleznete na internetu spoustu, ale přesto pro mne osobně byly nejzajímavějším zdrojem poznání velice dobře zpracované informační panely v Olešné.

 

Vašim krokům správný směr!

 

- - - - -