Horní Bukovsko je malá víska nacházející zhruba uprostřed trasy mezi dvěma vodami, mezi Veselím nad Lužnicí a Týnem nad Vltavou. Na mapě ji najdete až po důkladném přiblížení, severně od Dolního Bukovska. V podstatě to je jen takové seskupení chalup kolem dominanty této vísky - kostela svatého Štěpána.
Kolikrát já už tudy projížděl a vždycky jsem na této stavbě mohl oči nechat?! Taková poměrně typická gotická stavba s poměrně goticky netypickou věží?! No a když jsem tu projížděl dnes a viděl jsem otevřená dvířka, tak jsem na návsi intuitivně hodil blinkr a přišlápl brzdy.-)
Než se vydám na prohlídku kostela, musím se prve dostatečně nachytřit. Tak kostel byl prý postaven po roce 1300 a první písemná zmínka pochází z roku 1354, která dokládá, že kostel sloužil jako farní. Během husitských válek však fara zanikla, poslední farář byl jmenován v roce 1416. Tak jasně, gotický původ kostela je tímto vysvětlený.
V roce 1670 kostel prošel barokními úpravami, kdy byla dostavěna věž. Další úpravy se uskutečnily také v průběhu 18. století. Obě úpravy byly iniciovány rodem Wratislavů z Mitrovicz. Kolem kostela se nacházel hřbitov, ve kterém se pohřbívalo až do roku 1669. Tak proto ta nekompaktibilně zvláštní věž. Sice nekompaktibilní, z kostela však učinila význačný střed obce a význačný bod zdejší krajiny.
Kostel byl poté upravován ve druhém desetiletí 20. století a v roce 1943 byly odkryty fresky v prostoru u triumfálního oblouku. Dalších úprav se kostel dočkal v roce 1994, kdy byl kompletně obnoven interiér, a poslední úpravy proběhly v roce 2007, při které se opravovala fasáda a omítky. Díky tomu je dnešní vzhled kostela vskutku impozantní. Je třeba nahlédnout dovnitř.
Vnitřní prostor jednolodního kostela vypadal na první pohled stroze, leč při pohledu na triumfální oblouk a tři barokní oltáře kostela se mi podlomila kolena. Zůstal jsem ohromeně civět. Stejně tak mě ohromily částečně odkryté a částečně restaurované gotické fresky na stropu presbytáře.
Význačným prvkem kostela je také kaple Panny Marie, kde se nachází obraz patronky zdejší blatské krajiny Panny Marie Kojenské na rokokovém oltáři z 18. století.
Tajemným místem je krypta s hrobkou patronů kostela, která byla v "novodobých" dějinách za posledních sto let otevřena pouze dvakrát.
A zamčen byl (samozřejmě) i vstup na věž, kde se nachází renesanční zvon z roku 1594, ulitý zvonařem Brikcím z Cimperka na Starém Městě pražském. Druhý zvon z roku 1678 o hmotnosti 238 kg byl bohužel zrekvírován v roce 1916. Roku 1921 byl ze sbírky pořízen nový zvon o hmotnosti 41 kg, ale i ten byl zrekvírován pro válečné účely v roce 1942.
Tyhle překvapivě zjevivší se památky tak hodně vzdálené od turistických dálnic na mne působí magicky i magneticky, přitahují mě svou osobitostí a tajemnem čehosi neprávem opomíjeného. Obvykle je třeba od nich sehnat klíč nebo mít štěstí, jaké jsem měl dnes já. A pak mě postihne neodolatelná touha tenhle zážitek sdílet s ostatními. Takže děkuji, že jste dočetli až sem.-)