Můj rodný Nymburk byl technickými službami oděn do adventní výzdoby. Do takové té typicky kýčovité, nad kterou se ovšem adventně dojímáme. Na návsi stromeček v nadživotní velikosti s blikotajícími světýlky. Na lampách svítící hvězdičky, zvonečky, vločky, komety a jiné činčurádičky. Nasvícené postavičky andělíčků, u Labe koně se saněmi a pod hradbami labutě a do široka rozpjatá andělská křídla. Advent tu mám raději než kdekoliv jinde. Je to přeci jen rodné město. A o to víc ochotněji se nechávám dojímat, když tuhle nasvícenou atmosféru porovnávám se šedivě zašlým městečkem mého mládí, ve kterém se zastavil čas.
Letos mě tu zaujali andělští trubači. Radní pro malé i velké děti vymysleli hru, kdy je třeba po centru a jeho nejbližším okolí podle orientační mapky dohledat dvanáct poschovávaných rozsvícených postaviček andělů, zodpovědět vánočně laděné otázky a vyplnit tajenku. Kdyby město instalovalo tuhle konfekční vánoční dekoraci jen tak, ani bych jich nevšiml. Ale takhle mě to bavilo moc. Tím víc, že jsem si pošmajdal po všech těch místech, která mám tak rád.
Bavilo mě to moc a ještě jsem za odměnu za správně vyplněnou tajenku dostal u stánku se svařákem perníček a omalovánky. Jupí! Jak je skvělé narodit se v Nymburce!