Fotogalerie
Aneb co se nevešlo do Krasosmutnění.-) ... Nevěděl jsem, jak tenhle postřeh zakomponovat do posledního článku ANNO LIBRI, ale zase by mi bylo líto se o něj s vámi nepodělit. Postřeh o pondělních popuchýřovských setkáních.
Program letošního Puchýře byl dost netradiční. Hlavním puchýřovským dnem nebyla sobota, ale neděle. To proto, že na pondělí připadl státní svátek. Prostě takový bonus, který nám umožnil užít si Hlučín a jeho okolí před Puchýřem i po jeho skončení. Protože o hlavním puchýřovském dni máme "povinnosti".-) Já jsem Hlučína užíval nejvíc v pondělí. Davy se rozplynuly a Hlučín se proměnil opět v poklidné městečko. Organizátoři nám však připravili den otevřených památek a k tomu s mimořádně zajímavými komentovanými prohlídkami města, muzea a expozice Cesta k nebesům v kostele svatého Jana Křtitele.
Byl jsem nadšený sestavou všech těch lidiček. Ve valné většině samí dobří známí z našich zastavení ANNO LIBRI. Byla to úžasná parta pozorně naslouchajících posluchačů. Tady jsem si uvědomil sílu "našich" návštěvníků, pro které je poznání jedním z hlavních cílů turistiky. Ten přestup energie, kterou nás nabíjíte, abychom se o to víc snažili a nezklamali vaše očekávání. Vždycky píšu, že si toho moc vážíme. Zní to jako klišé, ale myslím to nasmrťouce vážně. Jen jste v Hlučíně na váze zase pořádně přibrali, a tak nevím, jestli tu vaši váhu v příštím roce vůbec uneseme?!