Přírodní park Polánka se nachází severovýchodně od Tábora, zhruba mezi městy Mladá Vožice, Chýnov a Pacov. Geomorfologicky patří do Křemešnické vrchoviny, která je nejzápadnější částí Českomoravské vrchoviny. Nadmořská výška Polánky se pohybuje od 600 metrů nad mořem a nejvyšším bodem je vrchol Batkovy (724 m.n.m.) s nerozhlednovým vysílačem. Což je ovšem škoda, protože rozhledna by tomuto místu velice slušela.-)
Za dobrých sněhových podmínek se Polánka stává rájem běžkařů. Běžkařské trasy se zde strojově upravují od roku 2009 a může zde být upraveno i více než 70 kilometrů tras s desítkami instalovaných rozcestníků, takže se tu ztratit nemůžete ... a bloudit byste také neměli.-) Centrem toho všeho běžkařského kolotání je obec Hartvíkov s dostatečně dimenzovaným zimním parkovištěm a sportovním okruhem o délce čtyř kilometrů, na kterém se běhá dnes už tradiční amatérský závod Polánka Cup. A o to všechno se stará skupina místních nadšenců pod hlavičkou Občanského sdružení Polánka, jejichž hlavním úkolem je sehnat dostatek financí pro nadcházející sezonu ... abychom si tu my, zpovykaní spotřebitelé mohli dopřávat takového luxusu.-)
Letošní běžecká sezona se vydařila dokonale. Po sněhové nadílce začátkem roku přišla sice koncem ledna obleva a všechen sníh zmizel ... zima se ovšem vrátila v plné parádě. Sníh, mráz, stromy zahalené v bílém ... a teď o víkendu v dokonalé symbióze se slunečními paprsky. Ve "vnitrozemí" Polánky to vypadalo skutečně jako na horách. Nebo spíš jako v pohádce, jen zahlédnout Popelku na Juráškovi.-) Podivuji se však, že zatímco na hartvíkovském okruhu je ve stopách stále plno, tady uprostřed těch lesů je běžkařů jako šafránu...
Já vím ... stopa je tu podstatně tenčí než na otevřených loukách, a tak šampióni v dresech se třiceti sponzory nechtějí riskovat poškození svého lyžařského nádobíčka. Alespoň je tu klid.-) Já se nestydím nazout svoje stařičké ski s vyfrézovanou "rybí šupinou" na původně dokonale hladké kluznici. Vděčím za to stovkám a tisícům kamínků, které ty kluznice za ta léta dřiny a odříkání takhle pěkně zformovaly.-) Vlastně mi to činí potěšení, když mi pod lyží skřípne další šutřík ... ve stoupáních se každá šupina navíc hodí.-) Nesmí mi však zbytečně moc skřípat ve sjezdech ... můj sjezdový "postoj" je značně nestabilní, každá nerovnoměrnost mě vychýlí do kriticky nerovnovážného stavu, čímž hrozí dehonestace lyžníka.-)
Běžecké tratě na Polánce a na Čertově břemeni jsou pro mne široko daleko jednoznačnými favority a letos jsem si jich užil vydatně. Projel jsem tu většinu sjízdních tras a doplnil do své "sbírky" rozcestníků několik dosud neodlovených exemplářů.-) A vlastně mě teprve teď napadá, že jsem letos kvůli nim naprosto zanedbal běžkování na Vysočině ... na Žďársku a tam "nahoře" kolem Tří Studní. Ale co člověk nadělá, když je ta běžkařská sezona tak krátká! Takhle krátká ... nebo tááááákhle?!