Na první polovinu letních prázdnin jsem nám s geojuniorem Adamem naplánoval báječnou dovolenou na Moravě. Po význačných a památných místech a po výtečných a památných keších. Každý den někde jinde ... každou noc v jiném kempu. Sedm dnů ... šest nocí ... deset eventů na téma KHB. Hotová misijní výprava. Moravští zvěrověsti. Píšu, že jsem naplánoval báječnou dovolenou. Jen jsem zapomněl doplnit, pro koho že vlastně báječnou?!.-)))
Nicméně byl geojunior tomu všemu svolný (co jiné mu taky zbývalo, že?!) ... a vlastně si to tak nějak užíval po svém.-) Naučil se stavět a skládat stan rychlostí světového šampiona, nebo alespoň krajského přeborníka.-) Ochutnali jsme všechny speciality kempových kiosků a nasáli vůně všech typů přepálených friťákových olejů.-) Vystoupali jsme na čudící haldu Ema, odlovili jsme naši nejstarší keš ve Štramberku. V Kroměříži jsme se byli podívat na plaketu KHB, v Prostějově nás uvítala jeho socha. Založili jsem dvě keše a vyměnili igelitku koleček.
Ale především jsme na cestách potkali desítky fajnových a na Ostravsku fajnych geokolegů a přátelsky naladěných lidiček. Mnoho z nich jsem dokázali nakazit havlíčkovským nadšením ... díky čemuž i v moravských končinách naší země začalo vznikat několik zajímavých a zajímavě pojatých havlíčkovských keší. Určitě se i na megáči můžeme nadít, že tu mnozí budou mluvit poměrně specifickým dialektem.-)
Taky jsme místo toho mohli letět k moři nebo obdivovat krásy Paříže. Jde jen o to, co všechno bychom si z toho uměli zapamatovat. Taková šiška pod spacákem, kvůli které se člověk během noci nesčetněkrát otočí, je zapamatovatelná podstatně lépe. Nebo opilci zakopávající o stanové šňůry. Nebo jen prosté posezení s kamarády na břehu Žermanické přehrady, kdy se oranžově žhnoucí sluneční paprsky odrážejí od vodní hladiny. To ničím nenahradíš. To proto, že tady jsi doma...