Fotogalerie

Oficiální webové stránky Lomce uvádějí, že Lomec je poutním místem pro všechny hledající. My jsme tu dnes původně byli sice jen hledat kešky, ale genius loci nás pohltil. Poutní místo Lomec s kostelem Jména Panny Marie se nachází v jižních Čechách, asi pět kilometrů severně od Netolic. Mluví-li se o Netolicích, vždy mi v mysli vyvstanou tři místa - hojně navštěvovaný kemp u rybníka Podroužek, romantický zámek Kratochvíle ... a ... Lomec.

Základní kámen vrcholně barokního kostela byl položen roku 1692 a v roce 1704 byl vysvěcen a zasvěcen Jménu Panny Marie. Kostel získal svého prvního stálého kněze v roce 1709 a od té doby se zde konají pravidelné mše. A to i v době komunistického temna. Díky iniciativě českobudějovického biskupa Josefa Hloucha se tu roku 1971 usídlila Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, která tu působí dodnes. Budova místního kláštera sice nesplňuje tradiční představy, jak by měl takový klášter vypadat - v podstatě se jedná o přestavbu bývalého loveckého zámku - důležité však je, že se kontinuitu svatého místa podařilo zachovat. A zachránit před devastací a vykradením, což pochopíte při pohledu do nitra kostela.

Byla sobota odpoledne, z amfiteátru meditativní zahrady zněly liturgické písně a na lavičkách poposedávaly desítky posluchačů. Nebýt těch náboženských textů, tak bych usoudil, že jsem se ocitl někde na folkáči.-) Příjemná hudba utichla, první řady zasedly řádové sestry a do těžkého ticha promluvil mladý muž, Páter Josef Prokeš. Mše začala. Lehce jsme zařadili zpátečku a zanechali tu naslouchající věřící jejich víře. Páter měl sice docela příjemný hlas, ale děsně drmolil a co chvíli se přebreptával a opravoval se. Až mi to přišlo líto. Důstojnost úřadu dostávala pěkně na frak.

Raději jsme šli vzdát úctu lípě Naděje, ctnostnému stromu věku téměř třístého, která je součástí novodobé meditativní zahrady. Leč statutu památkově chráněného stromu se nikdy nedočkala. A proč právě lípa Naděje? Nu proto, že se na Lomec putovalo s modlitbami o pomoc při dlouhodobém suchu, při válečných vřavách či tak. Vždycky se něco našlo.

Pamatuji se, že když jsem tu byl prve před nějakými patnácti dvaceti lety, tak na rubu pohlednic bylo uvedeno, že se jedná o památku UNESCO. Od té doby žiju v bludu, že je Lomec jakýmsi utajeným místem světového dědictví ve stínu významnějších a komerčně lépe zhodnotitelných památek. Nelenil jsem a dotázal jsem se na místě nejpovolanějším. Lomec nikdy památkou UNESCO nebyl a nebyl ani na seznamu "kandidátů". Jen někdy někde unikla jakási falešná zpráva, která se dostala až na propagační materiály a pak i na ty pohlednice. Dnes by to bylo fake news. Před těmi patnácti dvaceti lety to byla skutečně jen falešná zpráva, protože jsme tu v té době byli zvyklí ještě mluvit česky.-)      ​