Červeně značená turistická stezka podél Lužnice z Tábora do Bechyně patří mezi moje turistické jistoty. Dost možná i životní.-) Chodím tu pravidelně. Každý rok alespoň jednou. Vždycky si říkám, že tentokrát už nebudu fotit, protože tu nic nového už neobjevím. A taky už o tom nebudu psát ... texty jako z kafemlejnku.-) Naposledy třeba loni >>>ZDE<<<. Na tuhle velikonoční procházku si pamatuji mimořádně dobře - bylo to krátce poté, co se do naší země a do našich myslí nastěhovala ta koronasviňa ... tehdy nikdo netušil, co to je a co od toho můžeme očekávat ... a všichni se před ní schovali do svých příbytků. Údolí bylo plné lidí, tolik aut jsem tu nikdy neviděl ... ale nikdo nevylejzal ven a údolím se neslo tíživé ticho.
Po roce se sem o velikonočních svátcích znovu vracím a vypadá to tu úplně jinak. Už jsme se s tou koronasviňou naučili žít, a tak se údolím rozléhá obvyklý halas. Je fakt, že díky uvážlivým nařízením naší moudré a slovutné vlády o omezení volného pohybu je tu podstatně méně lidí, než kolik jich tu o velikonočních svátcích obvykle přebývá. Mnozí z nás z podstaty své zodpovědnosti jsou poslušní a mnozí prostě jen dostali strach vyrazit mimo hranice svého okresu ... a tak tihle všichni dlí ve svých městských příbytcích. Ale pak jsou tu ti, kteří se nebáli a na své chaty a chalupy se vydali ... a ti se prostě nebojí ničeho.-) A díky nim to tu žije.-) Co si budeme povídat ... pražských registračních značek tu není zrovna málo.-)
Tak to byla hlavní myšlenka mého sdělení.-) Ale když už jsem měl potřebu vám to sdělit ... tak jsem si cestu mírně upravil, abych zachytil několik méně obvyklých snímků, čili bez provinilého pocitu plagiátorství sebe sama.-)
Jedna velice sympatická novinka se nachází hned na lávce u Harachovky - k její stoleté historii tu místní odbor Klubu českých turistů na den přesně (tj. k datu 21.11.2020) instaloval skvěle zpracovaný informační panel. S její detailní historií a dobovými fotografiemi, které oceníme i my, kteří se s oblibou prohrabujeme fotoarchivem ateliéru Šechtl a Voseček. Doporučuji! Ideální cíl pro vycházku na nedělní odpoledne. Však to znáte.-)
Bez povšimnutí nelze minout další dva skvosty na téhle trase - pěší tunel pod Bredou a příběnický ochoz. Skvosty, za které vděčíme Janu Antonínu Vilému Domečkovi (1828-1915), spoluzakládajícímu členovi KČT v Táboře. Bez Domečky by téhle stezky nebylo. Na tunel i na ochoz se teď nabízejí působivé odkryté pohledy - dřív, než se to tu všechno olistí. A tak fotím místa stokrát nafocená ... a přeci vždycky jiná a nová.-)
Od Lišky do Dobronic nestoupám směrem k oblíbenému cíli, ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, ale budu se proplétat pralesem popadaných stromů pod skalami podél řeky. Než se stromy zazelenají, tak se na ně ostatně nabízí zajímavý a neokoukaný pohled tady odsud zdola. Podél řeky se moc nechodí a já sám se ani nepamatuji, kdy jsem po téhle cestě procházel. Trochu divočina, ale super. I ten dobronický hrad, podhradí a "vykoupaný" most odtud vypadají úplně jinak.-)
V Bechyni pak čekám "společnost", se kterou podnikneme velký vyhlídkový okruh a odlovíme si tu jednu kešku, která nám tu přibyla od poslední návštěvy. Těší mě především ty tři vyhlídkové plošiny na zelené trase nad levým břehem Lužnice, věnované prvním čelním představitelům Klubu českých turistů ... a že to nejsou jména ledajaká! Být vyhlídkovou plošinou, taky bych si přál nést jméno Vojty Náprstka, Vratislava Pasovského či Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovskového!
Závěrem ještě dodávám, že jsem na celé trase dbal na to, abych se vyvaroval kontaktu s jakýmikoliv jinými osobami, a v zastavěných oblastech jsem měl dýchací cesty zakryté respirátorem FFP2. V Bechyni jsme pak dbali na to, aby se na vyhlídkách nesešly více než dvě osoby z více než dvou domácností, odlovené keše jsme se dotýkali pečlivě vydezinfikovanýma rukama, na cedulky s indíciemi jsme si svítili pečlivě vydezinfikovanou baterkou a geopříteli s prosbou o radu jsme volali pečlivě vydezinfikovaným telefonem. Byl to prostě báječný výlet ... za báječného dne ... v době domácího vězení na katastru domovského okresu ... a my jsme nemohli dopustit, abychom si ho snad zkazili tím, že by neproběhl - jak už ostatně uvádím ve druhém odstavci - v naprosté shodě s nařízeními naší moudré a slovutné vlády.-)